V podmínkách všepohlcující globalizace se moderní svět stává centrem rozporů, které by na první pohled neměly vznikat. Na jedné straně jde o prolínání různých kultur a na druhé o snahu zachovat si svou identitu. Považujeme-li globalizaci za celosvětový fenomén, pak pokud jde o její kulturní aspekt, je třeba poznamenat, že tento proces pokrývá různé kulturní a ekonomické systémy po celém světě a ty se vzájemně propojují a podobají. To vše umožňují nadnárodní společnosti a výrazné zlepšení komunikačního procesu. O tom, do jaké míry je globalizace moderním trendem, lze polemizovat. Za první projevy globalizace je třeba považovat cestování lidí do jiných zemí a války se sousedy, protože to vše přineslo něco nového do kultury konkrétního národa. Ale moderní forma globalizace se stala možnou a bohužel extrémně závislou na elektronické komunikaci, cestování a mezinárodním obchodu, které nevyžadují mnoho času a úsilí. Základní vlastností, která je vlastní každému člověku, je potřeba komunikovat, rozvíjet své jazykové a řečové schopnosti a dovednosti. Komunikace je primární složkou všech typů lidské činnosti, je vlastní každému člověku, každý chce mluvit a být slyšen, a proto na oplátku očekává tolerantní přístup k sobě samému. Být univerzální podmínkou lidské existence, komunikace a v důsledku toho i tolerantního postoje je klíčem k individuální svobodě. Základem pro utváření pojmu tolerance je proces asimilace či asimilace jedné kultury druhé, v jehož důsledku se vytváří určitá nová kultura, určitý „integrační produkt“, který nese znaky obou základních kultur, ale zároveň se nestává pouhou slitinou těchto kultur, ale lze ji považovat za nezávislou subkulturu. Na pozadí výše zmíněných globálních trendů se objevují určité potíže, které brání úspěšné obchodní komunikaci – jde o rozmanitost kultur, potíže s jejich vnímáním a přizpůsobením se jim. Zde bychom měli hovořit o psychologické, sociokulturní a ekonomické adaptaci. Všechny tyto aspekty adaptace jsou propojené a pro odborníka pracujícího v zahraničí stejně důležité. Pokud podmínky smlouvy počítají s dlouhodobým pobytem v jiné zemi, pak je pozitivní přístup nezbytný, protože ten bude klíčem k efektivnímu překonání stresových situací, které adaptační období vždy doprovázejí. V případě neúspěšné psychické adaptace lze pozorovat řadu psychologických a psychosomatických reakcí, které vedou k depresím, šokům, až předčasnému návratu do vlasti. Pokud se ekonomická adaptace nepovede, výsledkem bude neplnění smlouvy a také návrat domů, psychická nepohoda a velmi pravděpodobně i pokles respektu kolegů. Při obchodních jednáních se zástupci různých národností je naléhavě nutné dosáhnout vzájemného porozumění, kterého se dosahuje pečlivým plánováním a tolerantním přístupem k obchodním partnerům. Právě to pomáhá k úspěchu takových mezinárodních setkání. Pečlivé plánování ale nebude stačit bez budování vztahů založených na principech důvěry a vzájemného porozumění. Vzájemné porozumění má důležitý mezikulturní rozměr, protože vztahy jsou na křižovatkách různých kultur hodnoceny a definovány odlišně. Vzájemné porozumění (z angl. Rapport) je úzký a harmonický vztah, kdy lidé nebo skupiny lidí spojené společnými aktivitami rozumí vzájemným pocitům, nápadům a nemají problémy v komunikaci. Za takových podmínek se forma chování a myšlení jednotlivců stává podobnou a kompatibilní. Existují dva hlavní styly budování vzájemného porozumění: „reaktivní“, který je charakteristický pro obyvatele jihoevropských zemí, jako jsou například Němci nebo Švédové. Druhý se nazývá „proaktivní“ a je běžnější v populaci USA. Ani jeden typ není lepší než druhý, ale jsou mezi nimi značné rozdíly, které stojí za zmínku. Reaktivní jedinci se chovají přirozeně, snaží se být sami sebou, nehrají si role a respektují ostatní. Jsou zdrženliví, udržují si emocionální odstup a nesnaží se věci uspěchat, aby dosáhli rychlého výsledku. Představitelé proaktivního stylu jsou dosti flexibilní a schopní přizpůsobit své chování chování ostatních a snaží se být jako ostatní. Jsou nadšení, vřelí a pozitivní, snaží se rychle vytvořit pozitivní atmosféru v komunikaci. Potíže v mezinárodní komunikaci vznikají, když se střetnou zástupci různých komunikačních stylů. „Reaktivisté“ považují proaktivní styl za povrchní, dotěrný, příliš vytrvalý a schopný přizpůsobit své chování tak, aby si rychle získal důvěru. Na druhou stranu „proaktivisté“ považují reaktivní styl za chladný a neschopný adaptace. Když mluvíme o vzájemném porozumění, nelze si nevzpomenout na neurolingvistické programování (NLP), což je přístup ke komunikaci. Tento přístup je dobře známý trenérům managementu a významným osobnostem v technikách budování vztahů. NLP používá řadu technik založených na sledování vlastního verbálního a neverbálního chování, aby se při komunikaci s ostatními vytvořilo „setkání myslí“. Dvě základní a důležité techniky jsou „zrcadlení“ a „modelování“. NLP se samozřejmě může do určité míry zdát manipulativní, ale tyto techniky a metody přinášejí nezbytný a smysluplný vhled do komunikačního procesu. Je třeba také poznamenat, že styl budování vzájemného porozumění je ovlivněn nejen geografickou polohou, ale také pohlavím. Americká lingvistka profesorka Deborah Tannenová ve své knize „You Just Don’t Understand: Women and Men in Communication“ poznamenává, že muži a ženy komunikují zcela odlišně. Pro ženy je komunikace prostředkem k navazování spojení a navazování vztahů, což naznačuje, že patří k proaktivnímu stylu. V komunikaci mají muži větší zájem o udržení své nezávislosti z hlediska hierarchie, boj o centrální pozice, prokazování znalostí, dovedností a poskytování důležitých informací. To odpovídá reaktivnímu stylu.
Autor: Rosina Louise,
datum zveřejnění: 05.12.2019
Opakovaný tisk bez aktivního odkazu je zakázán!
