Když si Alláh přál oživit Adama (mír s ním), nařídil duši, aby vstoupila do mozku prvního z proroků. Neochotně, líně pronikla do jeho mozku. Při pohledu na to, jak neochotně a líně tam duše vstoupila, bylo jasné, že by se tam také zdráhala odejít.
Z vůle Všemohoucího zůstala duše v mozku tisíce let a teprve potom sestoupila do očí. Pak Adam (pokoj s ním) uviděl své tělo vyrobené z hlíny. Potom duše sestoupila k jeho uším a on slyšel tasbih andělů (oslavujících Alláha slovy: „Subhana Allah“).
Když duše dosáhla jeho nosu, Adam (pokoj s ním) kýchl, když dosáhl jeho úst, chválil Všemohoucího slovy „Alhamduli Allah“ („chvála Alláhovi!“). Sám Alláh mu odpověděl přáním: „Yarhamuka rrabbuka, já jsem Adam“ (ať se nad tebou Alláh smiluje, ó Adame). Když duše dosáhla jeho hrudi, chtěl vstát, ale nemohl. Když duše dosáhla jeho žaludku, chtěl jíst. Jak se duše šířila po těle, tvořily se kosti, svaly, krev a šlachy. Alláh tedy oživil Adama (mír s ním) a stvořil ho v jeho nejdokonalejší podobě.
Potom Alláh oblékl Adama (mír s ním) jako ženicha v nejlepším oděvu a vedl ho do ráje. Jeho šaty byly vyrobeny z třpytivých hřebíků, které se proměnily v kůži poté, co Adam (pokoj s ním) neposlechl Pána.
Noor Habiba Muhammada (mír a požehnání Alláha s ním) byl umístěn do páteře Adama (mír s ním) s přísnými příkazy, aby se o to postaral. Andělé seřazení za Adamem (pokoj s ním) pozdravili Nur Ahmada (pokoj a požehnání Alláha s ním). Adam (pokoj s ním) neustále viděl za sebou anděly, kteří ho zdraví, byl překvapen a požádal Alláha, aby mu vysvětlil, co to znamená. Alláh Všemohoucí vysvětlil, že pozdravují Nur Ahmada (pokoj a požehnání Alláha s ním). Potom Adam (mír s ním) začal prosit Alláha, aby mu toto noor přesunul na čelo, a Alláh jeho žádost splnil. Poté před ním stáli andělé. Potom Adam (mír s ním) požádal, aby přesunul noor na místo, které je pro něj viditelné. Alláh přesunul nur na nehty Adamových palců (mír s ním). Zvolal „Marhaba Habibi“ („Zdravím tě, milovaná!“), políbil si nehty na palcích a radostí si jimi přejel po očích.
„Ó Alláhu, který tvoříš čas v čase, který jsi stvořil vše na nebesích a zemi podle svého uvážení, který znáš moudrost všeho stvořeného, který svědčíš o vysokém stupni Habiba (Milovaný), smiluj se nad námi, nešťastníky, aniž by požadovali něco na oplátku. Ti, kteří vědí, že jsi Jeden, kteří Tě nezapřou, kteří milují Tvého Habiba, dodržují Sunnu, jak nejlépe dovedou, a radostně přijímají lidi, kteří vkročili na cestu pravdy.“
Poté vzniklo další krásné dvoukřídlé stvoření jménem Maimun. Jabrail (mír s ním) ho držel za otěže, Mikail (mír s ním) stál vpravo, Israfil (mír s ním) vlevo a Adam (mír s ním) seděl na něm. Když vyšli z ráje, navštívili sedm nebes a ukázali Adamovi (pokoj s ním) všechna stvoření Všemohoucího. Pozdravil anděly slovy „Assalamu ‘alaikum“ a oni mu odpověděli slovy „Wa’alaikum Assalaam, ó Adame“. Od té doby se tato forma pozdravu mezi muslimy navždy rozšířila.
Pokud někde objevíte rozpory ohledně stvoření Vesmíru, nepochybujte o tom, neboť porovnáním zjevného a tajného objevíte jeden cíl vykladačů.
Nedovolte myšlence, že proroci mohou páchat hřích – to vás přivede k nevíře. Chyby, které udělali, nejsou ve skutečnosti chyby. Všemohoucí například jasně varoval Adama (pokoj s ním) před pojídáním plodů pšeničného stromu (v ráji), ale aby se naplnilo předurčené, bylo mu tajně nařízeno je jíst.
Ibn al Arabi, slavný súfijský mistr tajných věd, řekl: „Kdybych byl na místě Adama (pokoj s ním), snědl bych celý ten strom. Protože tento Adamův čin je příčinou mnoha dobrých událostí, stačí, že se Habibulláh (pokoj a požehnání Alláha s ním), radost z bytí, pýcha proroků, zrodil na zemi.“
Adam (pokoj s ním) byl blažený, protože byl v ráji a jedl jakékoli ovoce, které chtěl, kromě plodů pšeničného stromu. Jednoho dne, když se probudil, našel blízko sebe Hawa, kterou Alláh stvořil z jeho levého žebra. Když ji viděl, cítil k ní silnou přitažlivost. Ale Jabrail (mír s ním) připomněl Adamovi (mír a požehnání Alláha s ním), že musí předložit mahr (dar k manželství) a vysvětlil, co je pro to potřeba udělat: „Přečtěte si salawat Habibulláha (mír a požehnání Alláha s ním) třikrát, jemuž Alláh dává svolení k šafaat (přímluva v Soudný den), kvůli němuž bylo vše stvořeno, kdo je sajid vašeho zuriyyata (pána lidstva). Podle instrukcí Gabriela (mír s ním) provedl Adam po přečtení salawatu (mír s ním) nikah (manželství). Ó islámská umma! Říkejte takový cenný salawat Habibovi (pokoj a požehnání Alláha s ním) častěji.
Když se Iblis dozvěděl, že Adam (mír s ním) a Chava byli ponecháni v ráji, začal proti nim spřádat intriky a rozhodl se je jakkoli oklamat. Tři sta let střežil vchod do Ráje a snažil se tam nepozorovaně vstoupit.
A pak jednoho dne vyletěl z ráje krásný pták (páv). Iblis se jí začal vyptávat, mluvil s ní jemnými, krásnými slovy o tom, odkud je a kam letí, a pak ji požádal, aby ho vzala s sebou na zpáteční cestu. Páv se zeptal: “Proč nevstoupíš sám?” Iblis skryl svůj cíl a odpověděl, že tam chce tajně vstoupit.
“Nemohu,” řekl páv, “ale pokusím se ti poslat hada, který ti pomůže.” Aby splnil svůj slib, přistoupil páv k hadovi a řekl mu: „U brány je jeden z mukarraminů (blízkých), který přichází s kázáním, pokud můžete, přiveďte ho sem tajně. To se hadovi moc líbilo a ve stejnou hodinu to bylo u brány. Po souhlasu s Iblisem had otevřel tlamu a on do ní vstoupil. Takže zatracení vstoupili do ráje.
Když se Iblis přiblížil k zakázanému stromu, posadil se a začal hrát na zurnu. Adam (mír s ním) a Chava zaslechli dříve neznámé zvuky a přistoupili k Iblisovi. A hned se obrátil na Adama (pokoj s ním) s prosbou, aby ochutnal alespoň trochu ovoce z tohoto chlebovníku. Adam (mír s ním) řekl, že on a Khawa měli zakázáno jíst z tohoto stromu. Potom Iblis, křivě přísahající ve jménu Všemohoucího, řekl: „Kdo bude jíst z tohoto stromu, zůstane navždy v ráji, nepozná stáří a šediny, nebo se z vás oba stanou andělé a nikomu nebude nic zlého. .“ Uvěřili slovům toho zatraceného muže, který se s pýchou zničil, a nevšimli si úlovku v jeho slovech, přistoupili ke stromu. Chava chtěla zůstat v ráji navždy a snědla plody pšeničného stromu. Když Adam (mír s ním) viděl, že se jí nic nestalo, ochutnal i zakázané ovoce. Jakmile ten kousek spolkl, spadla mu koruna z hlavy a on se ponořil do hlubokého smutku.
Naše matka Chava, která podlehla klamu nepřítele, udělala chybu a stala se příčinou chyby našeho otce Adama (pokoj s ním). Vůle velitele byla tedy jasně splněna, uvedl svá rozhodnutí v činnost a uvedl pro to důvody a důvody. Nedovolte myšlence, že proroci mohou páchat hřích – to vás přivede k nevíře. Chyby, které udělali, nejsou ve skutečnosti chyby.
Všemohoucí nařídil Jabrailovi (mír s ním), aby je vzal z ráje a poslal je na Zemi. Poté vše, co stvořil Všemohoucí, začalo křičet z lítosti nad Adamem (pokoj s ním). Jen zlato a stříbro neplakalo, nebylo na nich ani stopy smutku. Všemohoucí se jich zeptal: „Proč nepláčete, když všichni sympatizují s Adamem? Zlato a stříbro, ospravedlňující se, odpověděli: „Stydíme se před tebou, že pláčeme kvůli člověku, který tě neposlechl. Pánovu vůli nepovažujeme za trest pro neposlušného otroka.” Alláh byl potěšen reakcí zlata a stříbra a díky tomu jejich hodnota vzrostla a z vůle Všemohoucího je člověk začal potřebovat až do Soudného dne.
Při západu slunce v pátek ho Jabrail (mír s ním) držel Adama (mír s ním) za ruku a snesl ho nahého na horu Rahun v Indii. Říká se, že na této hoře je otisk nohou Adama (pokoj s ním) dlouhý deset loket a že toto místo je od té doby osvětleno září (nur).
Hawa, na příkaz Mocného, byl opuštěn Jabrailem (mír s ním) v Hijazu, na břehu Solného (Rudého) moře v místě, které se nyní nazývá Jeddah.
Tak Adam, Chava a nepřítel celého lidstva Iblis skončili na zemi. Iblis, který nenáviděl Adama (pokoj s ním), se modlil k Pánu: „Kvůli Adamovi jsem vyhnán z ráje a odsouzen do věčného pekla! (Ti, kdo obviňují jiné lidi z jejich hříchů a hledají v nich příčinu svých potíží, jsou přirovnáni k Iblisovi, protože je proklet kvůli své pýše, závisti a neposlušnosti vůči Stvořiteli. – pozn. autora.) Dovolte mi tedy, – pokračoval Iblis, – žij s ním na zemi a dovol mi mít potomstvo. Pokaždé, když bude mít Adam dítě, nech mě mít deset. Dovolte mi vstoupit do jeho duše a proniknout jeho krví. A dej mi tolik života, kolik budou potomci Adama žít na zemi.“ Všemohoucí přijal jeho modlitbu. Když to Adam uslyšel, (pokoj s ním) zvolal a modlil se: „Ó můj Stvořiteli! Každý z mých potomků je zpočátku určen pro deset nepřátel. Iblis bude cestovat svou krví a jeho duše se stane jeho domovem. Co mají dělat moji potomci, jak mu mohou vzdorovat a podřizovat se Tobě?” Všemohoucí Alláh Adamovi odpověděl (pokoj s ním): „Dám každému z tvých potomků dva anděly, kteří mu mě budou vždy připomínat. Nikdo nemůže svést mé pravé otroky. Otevřu brány svého milosrdenství tvým dětem, i když budou činit pokání s posledním dechem.”
Hawa se také modlil k Alláhovi: „Ó můj Pane! Předepsal jsi mi zakázané dny v každém měsíci, abych porodila děti v bolestech, a co se mi s tím stane? Všemohoucí jí odpověděl: „Každý měsíc v tyto dny budeš očištěna od svých hříchů a při rozmnožování lidského pokolení se také očistíš od hříchů.
Chava porodila děti 20krát a pokaždé, s výjimkou toho posledního, se narodila dvojčata. Naposledy porodila jedno dítě – syna. Za celý svůj život tak Chava porodila 39 dětí. Interval mezi porody byl dva roky.
Hawa byla první žena, první muslimka a manželka prvního muže a proroka Adama (mír s ním). Na jedné straně je symbolem a prvním představitelem ženské poloviny lidstva a na druhé straně je zdrojem pokračování celé lidské rasy.
Jméno Hawa znamená „zdroj života“.
