Hippie (z angličtiny. hippie nebo hippie; z dekomprese kyčel nebo její, (v běžném jazyce hippars, hippans) – „módní, stylové“; podle Oxford English Dictionary, původ kyčel neznámá) je filozofie a subkultura mládeže, která se objevila ve Spojených státech v 1960. letech 1960. století. Hnutí vzkvétalo koncem 1970. a začátkem XNUMX. let. Zpočátku hippies protestovali proti puritánské morálce některých protestantských církví a také propagovali touhu vrátit se k přirozené čistotě prostřednictvím volné lásky a pacifismu. Jedním z nejznámějších hesel hippies je: „Make love, not war!“, což znamená „milovat (sex), ne válka!
Příběh
Ve 40. – 50. letech XNUMX. století v USA mezi představiteli „beat generation“ existoval termín bokovky, která odkazovala na jazzové hudebníky a později na bohémskou kontrakulturu, která se kolem nich vytvořila. Kultura hippies 60. let se vyvinula z beatové kultury 50. let, paralelně s vývojem rock and rollu z jazzu.
První použití slova hippies natočeno ve vysílání jednoho z newyorských televizních kanálů, kde bylo tímto slovem označena skupina mladých lidí v tričkách, džínách a dlouhých vlasech protestujících proti válce ve Vietnamu. Populární slangový výraz v té době byl být kyčel, což znamenalo „být informovaný“, „být „světový“, a příznivci newyorské kontrakultury z Greenwich Village byli nazýváni boky. V tomto případě to slovo použil televizní štáb hippie pejorativně, v narážce na tvrzení záměrně špatně oblečených demonstrantů, kteří přišli z předměstí New Yorku boky.
Za počátek hnutí hippies lze považovat rok 1965 v USA. Hlavním principem subkultury bylo nenásilí (ahimsa). Hippies nosili dlouhé vlasy [1], poslouchali rokenrol (zejména Sonnyho a Cher „I Got You Babe“), užívali drogy (hlavně marihuanu, ale také hašiš a LSD), žili v komunách (nejznámější jsou dnes tzv. obec byla v Dánsku Svobodné město Christiania), stopovali, zajímali se o meditaci a východní mystiku a náboženství, hlavně zen buddhismus, hinduismus a taoismus, mnozí z nich byli vegetariáni. Proběhlo také „Ježíšovo hnutí“ a „Ježíšova revoluce“ (rocková opera Jesus Christ – superstar – 70). Vzhledem k tomu, že hippies si často vplétali květiny do vlasů, dávali květiny kolemjdoucím a vkládali je do ústí zbraní policistů a vojáků a také používali slogan „Flower Power“, začalo se jim říkat „děti květin“.
Popularita hnutí vyvrcholila v roce 1967 (takzvané „léto lásky“), kdy byly vydány neoficiální hippie hymny – A „San Francisco (Be Sure To Wear Some Flowers In Your Hair)“ (napsal John Phillips z The Mamas and the Papas v podání zpěváka Scotta McKenzieho), „All You Need Is Love“ a „She’s Leaving Home“ od The Beatles. Hudební projekcí pohybu byla psychedelická hudba. V roce 1967 se v New Yorku konala premiéra psychedelického muzikálu „Hair“, jehož účastníci se na jevišti objevili nazí: popularizace nudismu je spojena s hnutím hippies.
V 1970. letech začalo hnutí hippies upadat do nemilosti. Postoj k tomuto hnutí se navíc v Americe dramaticky změnil po sérii vražd členů komuny (tzv. Family) Charlese Mansona na konci 1960. let. Jak vyrůstali, mnoho hippies přijalo sociální morálku. Nová generace rebelů více akceptovala punkový pohled na svět.
Hippies ukázali světu novou etapu duchovního vývoje a obohatili světovou kulturu. Abychom to pochopili, stačí vyjmenovat něco z toho, co se ve společnosti pod vlivem hnutí hippies stalo: tolerance rasových rozdílů; legalizace povrchově aktivních látek v mnoha zemích; vliv na módu; popularizace zdravé výživy, vegetariánství – včetně radikální formy nenásilí (veganství); protiválečné hnutí (pacifismus); přesun na náhradní vojenskou službu; environmentální hnutí; volné cestování (stopování), altermondialismus. Být hippie znamená věřit v mír jako způsob řešení neshod mezi lidmi, ideologiemi a náboženstvími. Cesta k míru spočívá v lásce a toleranci. Milovat znamená přijímat druhé takové, jací jsou, a dát jim svobodu se vyjádřit. A samozřejmě je neodsuzujte za jejich vzhled. To je podstata filozofie hippies.
Hippies a politika
Za jeden ze symbolů hnutí hippies je považován starý mikrobus Volkswagen, který hippies tradičně malovali ve stylu Flower Power. Skupiny hippies rády cestovaly po malých konzervativních amerických městech v takových minibusech a šokovaly své obyvatele různými dováděním. Na obrázku je mikrobus Barkas B 1000.
Pokud pod politikou máme na mysli volby, mítinky, hlasování a povyšování, pak jsou hippies zpočátku apolitičtí. Žijící mimo „civilizovanou“ společnost, ve světě založeném na lásce, přátelství a vzájemné pomoci, hippies raději mění svět svou kreativitou, včetně sociální kreativity. Pokusy využít hippies pro politické účely jsou neúčinné.
Američtí hippies se vyhýbali světu kapitálu, žili v komunách a sympatizovali s komunisty SSSR a Číny v naději, že uspořádají ve Státech revoluci. Vůdci zpolitizovaných hippies (yuppies) byli Abbie Hoffman a Jerry Rubin. Postupem času si hippies uvědomili, že musí začít u sebe. A revoluce se musí začít provádět ve vědomí, a ne ve společnosti.
Myšlenka revoluce vědomí v některých ohledech pokračuje v myšlenkách batohové revoluce beatniků – namísto vyčerpávajících politických debat a ozbrojených střetů se navrhuje opustit domov a společnost a žít mezi lidmi, kteří se drží vašeho přesvědčení.
Účast hippies ve velké politice často probíhala formou frašky. Například vypuštění živé kachny do publika během vážného televizního rozhovoru nebo zvolení prasete za prezidenta Spojených států. Hippies postavili barikády poblíž amerických vojenských úřadů pro registraci a narukování a společně s vietnamskými zen buddhisty a Hare Krishnas zinscenovali divadelní obléhání Pentagonu.
Zkušenost divadelní partyzán Abbie Hoffman se dá přirovnat k Pochodu lásky v sovětské Moskvě, kdy sovětští hippies vyšli do ulic nazí, ale byli zadrženi šílenou policií. Sovětští hippies byli kulturně spojeni s disidentským prostředím. Mnozí byli nespokojeni se sovětskou vládou, kritizovali ji buď za její komunistické přesvědčení, nebo za její nesoulad s nimi. Jiní prostě chtěli žít mimo zpolitizovaný systém.
Po rozpadu SSSR dostali „civilisté“ možnost pracovat za peníze a otevřeně žít pro své vlastní potěšení. V postsovětském „Systému“ můžete potkat mnoho revolučně smýšlejících mladých lidí z celého světa, kteří nosí trička s Che Guevarou a blouzňují o světové revoluci.
Hippie slogany 60. let
- “Milujte se, neválčete”
- “Z prasete!” („Pryč s prasaty!“)
- “Give Peace A Chance” (název písně Lennona)
- “Sakra ne, nepůjdeme!” („V žádném případě, nechceme jít (nebudeme se stěhovat/pochodovat/neodcházet)!“ – svérázné přehrání výrazu amerických vojáků – „Hell yeah!“ (doslova znamená „To je pravda“). Druhá část fráze odráží pevnost antimilitaristických pozic a odmítání poslušnosti)
Hippies v Rusku
I přes úpadek hnutí hippies v celosvětovém měřítku lze jeho představitele stále nalézt v mnoha zemích světa. Myšlenky hippies, které se konzervativním lidem v sedmdesátých letech zdály utopické, vstoupily do mentality moderních lidí. V Rusku se v současnosti považuje za hippies více než 10 000 lidí.
Hippie kultura tvořila slang založený na argotu a angličtině. Například „xivnik“ (od „ksivy“ – dokument, malá taška na přenášení tohoto dokumentu), „khaeratnik“ (od „khaer“ – vlasy, stuha na čele, podle legendy – takže „ne odstřel střechu.“ Dalším běžným pravopisem je „hairatnik“), „cetka“ (náramek vyrobený z nití, kožených proužků nebo korálků, darovaný jako „vzpomínka“ nebo přátelům, pro ozdoby existuje symbolika, viz níže) a další. Viz – F. Rozhansky, „Hippie Slang“. Příklady relativně malého počtu slov hippie slangu, která přežila čas a dodnes se aktivně používají: „vpiska“, „gerla“, „people“, „session“, „track“, „civil“, „pioneer“, „ oldovy”, “plochý”.
Uveďme krátký příklad textu nadměrně přesyceného hippie slangem z konce 80. let (příklad převzatý ze „100 Hippie Carts“ od S. Pechkina):
Lidé se k dívce hodí.
Ona říká: – Mám jen jeden problém, a pokud se ocitnete na zemi, budete mít potíže, budeme si na tom muset společně zahrát. Jen mě nezapisuj, ano?
Maine (unavený): – No a jak se vůbec přihlásit?
Gerla: – No, už jsem to podepsal!
Hippie kultura má znaky sounáležitosti a atributy. Příkladem jsou tzv. baubles. Tyto dekorace mají složitou symboliku. Cetky různých barev a různých vzorů znamenají různá přání, vyjádření vlastních hudebních preferencí, životní pozici atd. Černožlutá pruhovaná cetka tedy znamená přání dobrého stopování a červenožlutá znamená vyznání lásky. Nutno však podotknout, že tato symbolika je na různých místech a večírcích vykládána svévolně a zcela odlišně a „zkušení hippies“ jí nepřikládají žádný význam. Běžné texty jako „Významy květin v cetkách“ jsou považovány za doménu tzv. „průkopníci“ a mezi „starými“ zpravidla vyvolávají smích.
Domácí výzkumnice mládežnických hnutí Shchepanskaya, Tatyana Borisovna|T. B. Shchepanskaya (T. B. Shchepanskaya, „Symbolismus subkultury mládeže. Zkušenosti z etnografického výzkumu systému, 1986-1989“, Petrohrad, „Věda“ 1993, ISBN 5-02-027379-1; „Systém: texty a Tradice subkultury, Moskva, OGI Publishing House, 2004, ISBN 5-94282-108-9) prokázaly, že „systémová“ symbolika připomíná hologram – dokonce i z jeho malé části, jako ze semene, celé bohatství neformální kultura roste.
Ke kultuře hippies patří kromě vnějšího vybavení – „cetky“ i folklorní tradice „potíže“. Jde především o písničky, básničky a „vozítka“, veselé historky ze života systému. Jednou z tradičních aktivit hippies je „ask“ (z angl. požádat – ptát se, ptát se), prosit. Obvykle se jedná o vybírání peněz od procházejících spoluobčanů. V SSSR to byla nebezpečná a legální záležitost, ale nyní se „tazateli“ často nazývají pouliční hudebníci, kteří nehrají z romantického přesvědčení, ale prostě z nutnosti.
Zástupce subkultury hippies v 70. a na počátku 90. let lze snadno najít téměř v každém větším městě na „party“ nebo „party places“. Například v Moskvě – “Pushka” (Puškinovo náměstí), Arbat nebo “Gogol” (Gogol Boulevard), v Petrohradě – “Saigon” (kavárna na Něvském), “Kazan” (náměstí před kazaňskou katedrálou ), v Kyjevě – Andreevsky sestup atd. Mimoměstští „lidé“, kteří přišli do města a šli večer na párty, se mohli spolehnout, že tam najdou registraci a nové přátele. V dnešní době už nemají večírky na ulici takovou důležitost jako v tehdejší době a jsou spíše dočasným útočištěm pro velmi mladé hippies. Navíc jsou značně diferencované a zředěné zástupci jiných subkultur, včetně všemožných gothů, emo, motorkářů atd. Nyní je životem moderního státu subkultury okruh blízkých přátel, neboli „neformální“ kavárny/ kluby jako místa setkávání. Velký význam mají také online komunity, zejména LiveJournal (dříve fido konference, zejména slavný fidosh echo Hippy.Talks, viditelný v hierarchii doporučení jako fido7.hippy.talks). Tento přenos důrazu hippie kultury z pouličních večírků na internet dal vzniknout termínu „cyberhippie“. Tradiční setkání hippies jsou také základním prvkem, který udržuje spojení mezi lidmi v rámci subkultury. Jedním z největších v současnosti v Rusku je „Russian Rainbow“, který vznikl na počátku 1990. let na základě tradice Rainbow Gathering, která se objevila na konci 60. let a sahá až k americkým hippies. Dalším příkladem hromadného spontánního setkání je letní setkání neformálních osob u vodopádu Shipot na Ukrajině. Tradičními se také stala každoroční setkání hippies v Moskvě 1. dubna „na Gogolu“ a XNUMX. června v Caricynově parku.
Symboly hip a kultura, které se objevily na úsvitu svobody, sloužily jako předchůdce většiny ostatních domácích subkultur mládeže. Mluvené jazyky gothů a rapperů jsou kreativně zkomolený hip slang. Hráči rolí nosí cetky, které jim někdy dávají úplně jiný význam a hodnotu, než naznačují tradice hippies. Slangová slova (např. „hairman“) se ve hrách na hrdiny používají jako samostatné výrazy. V subkulturách, které jsou dědici hippies, existuje samostatný termín „hippie“, což znamená buď navenek zdůrazňované chování člověka „jako starý hippie“, nebo období dlouhodobého nedostatku peněz v životě s odpovídajícím atributy a nutně snadný, uvolněný postoj k takovému stavu.
V současné době existuje v Rusku několik kreativních asociací hippies.
Moskva: Nejstarší je umělecká skupina „Frisia“ (umělci). Tvůrčí sdružení “Antilir”. Sdružení hudebníků “Time Ch”. Commune on Prazhskaya (zapojená do sítě hip house), aka fnb hippie skupina Magic hat. Hippies jsou součástí fnb skupin v Čeljabinsku, Vladivostoku, Petrohradu, Moskvě atd.
Poznámka: subkultura hippies (obecně) v SSSR byla rozšířena mezi velmi málo mladými lidmi. V masovém povědomí vzbuzovalo slovo „hippie“ spíše negativní asociace – „hippie“ byl vnímán jako neupravený mladý muž s dlouhými vlasy, flákač, piják a narkoman [2]. O existenci představitelů „hippies“ nejen v zahraničí, ale i v SSSR se lze dozvědět pouze z kritických článků v centrálním tisku (počátek 70. let) [3].
Slavní hippies
Zahraniční hippies
- Joplin, Janice
- Baez, Joan
- Cassady, Neil
- Romney, Hugh
- Ausli
- Morrisone, Jime
- Hendrix, Jimmy
- Abbie Hoffmanová
- Jerry Rubin
- Charles Manson
Dostávejte jeden z nejčtenějších článků e-mailem jednou denně. Připojte se k nám na Facebooku a VKontakte.
Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
Kontrakultura hippies, která se objevila v 1960. letech ve Spojených státech, byla bouřlivým obdobím v historii. Nebylo to jen sociální hnutí, byl to způsob života, filozofie založená na pacifismu a univerzální lásce. Mladí lidé se vzdalovali omezením západní společnosti a hledali něco víc. Říkalo se jim „děti květin“. Free love, dope a rock and roll – tato zásada se stala jejich sloganem. Mnozí cestovali při hledání sebeobjevování a našli ho na stezce hippies. Hnutí začalo ztrácet na popularitě v polovině 1970. let a na konci dekády vymřelo. Proč se to stalo, je diskutováno později v recenzi.
Kdo jsou hippies
Protesty proti válce ve Vietnamu. Ještě z filmu “Hippie Hippy Shake”, 2007.
Poprvé slovo „hippie“ zaznělo v pořadu na jednom z newyorských televizních kanálů. Novináři tímto slovem označili skupinu mladých dlouhovlasých lidí oblečených v tričkách a džínách. Protestovali proti válce ve Vietnamu. V té době byl velmi populární slangový výraz „být hip“. Doslova to znamenalo něco jako „být si vědom“. Zastánci kontrakultury z Greenwich Village se nazývali „boky“. V tomto případě bylo slovo hippie použito v hanlivém smyslu. Televizní štáby tak narážely na „nepodložená“ tvrzení špatně oblečených demonstrantů, kteří přišli z předměstí New Yorku být bokovky.
Hippies v 60. letech.
Hlavním principem nově vzniklé subkultury bylo popření násilí v jakékoli podobě. Hippies nosili dlouhé vlasy, poslouchali rokenrol, žili v komunách, stopovali a měli rádi meditaci, esoteriku, východní mystiku a náboženství. Zajímali se především o zen buddhismus, hinduismus a taoismus. Mnoho hippies se stalo přesvědčenými vegetariány. Stoupenci hnutí si rádi vplétali květiny do vlasů, rozdávali je všem kolemjdoucím a také je vkládali do ústí zbraní policistů a vojáků. Používali slogan „Flower Power“ („síla“ nebo „síla květin“). Proto se jim začalo říkat „děti květin“.
Žena s květinou. Allison Krauseová. Jedna z nejznámějších fotografií hippies. Foto: llbeagle.wordpress.com.
Hippie stezka
Stezka hippies byla ideálním řešením pro ty, kteří chtěli uniknout ideálům vnuceným západním světem. Prošel Evropou a jižní Asií, prošel Istanbulem a Teheránem a dostal se do Dillí a Káthmándú. Byly to nádherné prázdniny pro ty, kteří vystudovali školu, byli nezaměstnaní a chtěli se najít.
Hippie stezka. Foto: ru.wikipedia.org.
Byly dvě trasy, po kterých se dalo cestovat. Nejpopulárnější se táhla na sever a procházela Teheránem, Herátem, Kandahárem a Kábulem, směřovala do Indie a jihovýchodní Asie. Vedlejší trasa se od hlavní v Istanbulu rozcházela a procházela přes Turecko, Sýrii a Írán. Jakmile jste v Indii, mohli jste se přestěhovat na Srí Lanku, Thajsko a dokonce i do Austrálie.
Cesta hippies byla nejlevnější způsob cestování. Mnozí začali svou cestu ve městech jako Londýn a Paříž s batohem a pár dolary v kapse. Odtud mohli pokračovat v cestě jakýmkoli cenově výhodným způsobem: stopem, pěšky, ve specializovaných dodávkách, autobusem nebo vlakem. Většina z nich nikdy neznala svůj konečný cíl, cestovali náhodně. Hippies často pobývali v levných hotelech a hostelech.
Oblíbený transport hippies. Foto: Getty Images.
Fascinace kontrakultury východními náboženstvími a filozofiemi přispěla ke vzestupu hippie tropu. To přispělo k rozvoji ekonomiky a infrastruktury na trase. Místní obyvatelé začali otevírat levné hotely a organizovat autobusová nádraží. Vše, co hippies cestující krajem mohli využít. Dokonce i náboženští vůdci se rozhodli stát se specialisty na transcendentální probuzení cizinců.
Kvůli své touze po seberealizaci mnoho z těchto mladých lidí aktivně navázalo vztahy s místními obyvateli. Bavilo je komunikovat a zažívat různé kultury podle jejich vlastních podmínek, bez průvodce nebo rozvrhu.
Bylo to ideální pro ty, kteří chtěli vidět svět.
Hippie Trail Západ slunce
Podle různých odborných odhadů se po hippie stezce procházely v letech 1961 až 1979 statisíce lidí. Kdysi to bylo rušné a oblíbené cestovatelské místo, ale jeho obliba v 1970. letech prudce poklesla. Důvodem je několik na sobě nezávislých faktorů.
Důvodů pro úpadek hnutí hippies bylo několik. Ještě z filmu “Ježíšova revoluce”.
Tím hlavním byl úpadek hnutí hippies v jeho domovině. Americká ekonomika v té době dosáhla vleklého vrcholu. Začala zpomalovat. To mnohé donutilo vrátit se ke svému běžnému životnímu stylu. Lidé chodili do práce, kde si museli udržovat určitou image, která byla zásadně v rozporu s jejich předchozí.
Mezitím začali hippies vnímat negativně ti, kteří žili ve městech podél stezky. Mnozí je odsuzovali pro jejich neupravenost, promiskuitu a lásku k různým opojným rostlinám, které v tomto kraji hojně rostou.
Hippie Trail Monument. Foto: John Hill.
Nepokoje na Blízkém východě
Další důvod úpadku hnutí souvisí s nepokoji, které zachvátily Blízký východ. V regionu vypukly četné vojenské konflikty. Stezka hippies se pro cestovatele stala nebezpečnou. To se stalo zvláště zřejmé s vypuknutím libanonské občanské války v roce 1975. Prohloubilo to všechny stávající problémy turistů. Většina trasy se stala prakticky nepřístupnou. Kdysi pohostinné země jimi přestaly být. Jen málokdo se rozhodl vydat na cestu s rizikem života.
Ceny benzínu
Neočekávaným faktorem, který ukončil hnutí „dětí květin“, byla globální ropná krize. Zahraniční ropa, kterou spotřebovávala Evropa i Amerika, rychle rostla na ceně. To bylo usnadněno konflikty, které pokračovaly na Blízkém východě. Posledním hřebíčkem do rakve byla krize konce 1970. let. To ukončilo hospodářskou expanzi mnoha zemí po druhé světové válce.
Rozhodnutí Organizace zemí vyvážejících ropu a Organizace arabských zemí vyvážejících ropu vedla v průběhu desetiletí k nedostatku paliva a raketově rostoucím cenám. Přestože ve Spojených státech byly předpisy přísně vymáhány, v Evropě byly spíše sporadické. Většina zemí raději tuto situaci řešila po svém. Toto rozhodnutí zahrnovalo omezení vlastnictví vozu a řízení. Pro snížení spotřeby paliva byly v mnoha zemích sníženy rychlostní limity. Navzdory všem těmto snahám ceny benzínu neustále stoupaly.
Auta se během ropné krize řadí na čerpací stanici v Berlíně.
V důsledku kombinace všech těchto faktorů mnoho lidí ztratilo chuť cestovat po světě. „Stezka hippies“ byla zcela opuštěna. Samotné hnutí zaniklo. Ve světě však stále existují jednotliví zástupci a dokonce i komunity. Kromě toho měli hippies obrovský dopad na lidskou kulturu jako celek. Jejich myšlenky pevně zakořenily ve společnosti. O stylu oblečení, doplňků a šperků ani nemluvě.
Hippies měli spoustu negativních věcí: promiskuitní milostné vztahy, užívání různých nelegálních látek a tak dále. Ale když vezmeme základní myšlenky této kontrakultury, je to opravdu špatné? Utopie je ideální svět, kde nejsou žádné války a vládne láska, není to úžasné? Není to to, o co by lidstvo mělo usilovat?
Světový mír není špatná věc. Foto: sub-cult.ru.
Ne nadarmo je jedno z velkých křesťanských probuzení spojováno s hippies. Je známé jako Ježíšovo lidové hnutí. Tisíce teenagerů a mladých lidí začaly přicházet k Bohu a zanechávaly za sebou své hříšné a neuspořádané životy. V té době to byl tak masivní a radikální fenomén, že jej mnozí američtí historikové nazývají posledním velkým probuzením Ameriky.
Velké křesťanské probuzení mezi hippies. Foto: christian.by.
Pokud se vám článek líbil, přečtěte si další o epochální události, která se stala symbolem celé generace: legendárnímu Woodstocku je 50 let: jak probíhal epochální rockový festival.
Líbil se vám článek? Pak nás podpořte tam:
