Vědci poprvé kompletně sestavili krk vyhynulého příbuzného žirafy a okapiho, provedli jeho podrobnou srovnávací analýzu a byli schopni vyplnit některé mezery v evoluční historii vývoje této neobvyklé části těla.

V mnoha moderních učebnicích je dlouhý krk žirafy považován za klasický příklad evolučního vývoje. Vědci jeho výskyt vysvětlují nutností získávat potravu ve vysokých nadmořských výškách nebo vyvinutím speciální metody boje. Doposud však bylo shromážděno jen málo důkazů na podporu této hypotézy. Alespoň si to myslí paleontologové z USA.

V dnešní době je žirafí rodina (Žirafy) má pouze dva rody, ve kterých je každý po jednom druhu – žirafy a okapi. Oba žijí pouze v Africe jižně od Sahary a mají radikálně odlišnou strukturu krku. Krk okapiho je dlouhý jen asi 60 centimetrů, zatímco podobná část těla žirafy dosahuje dvou metrů.

Jen před několika miliony let v miocénu a pliocénu byli jejich předkové různorodí a také rozšířeni po celé Evropě a Asii. Mezi nimi je za klíčový druh považován samoterium (Samotherium). Krk tohoto zvířete byl již ve srovnání s jinými zástupci fosilních přežvýkavců protáhlý a byl dlouhý asi jeden metr, to znamená, že zaujímal střední polohu mezi moderními žirafami a okapi.

Tři vědci z New York Institute of Technology College of Osteopathic Medicine (NYITCOM) se rozhodli vyplnit mezery v tomto matoucím dlouhém příběhu. Předmětem jejich výzkumu byly fosilní pozůstatky Samotheria Samotherium major ze sbírky Ústavu geologie a paleontologie v Münsteru a také vzorky kostí moderních žiraf.

Vědci měli k dispozici fosilní obratle asi čtyř jedinců, jejichž pozůstatky byly objeveny na řeckém ostrově Samos. Paleontologové je shromáždili do jediné struktury, která byla podle jejich názoru docela přijatelná, protože většina obratlů patřila stejnému zvířeti a zbytek – jedincům s podobnými tělesnými parametry. (Donutila je k tomu nutnost – dobře zachované fosilní kosti krku není tak snadné najít.)

Dříve stejný tým vedený profesorem Nikosem Solouniasem dospěl k závěru, že i ta nejprimitivnější žirafa, která žila asi před 16 miliony let, již vykazovala známky prodloužení krku. Nejzajímavější ale je, že toto prodlužování probíhalo v několika fázích a na každém z nich byly na evolučním stromě rozlišeny větve s jinými parametry této části těla.

ČTĚTE VÍCE
Jak voní květy jasmínu?

Nyní, po srovnání fosilních druhů s těmi žijícími dnes, byli vědci schopni přesněji charakterizovat některé fáze tohoto evolučního procesu.

V Samotheriu, které žilo asi před sedmi miliony let, byly tedy stopy prodlužování nalezeny pouze v horních koncích každého obratle, zatímco u dolních to nebylo pozorováno. Druhá etapa prodlužování v rodině nastala až o šest milionů let později.

Ve své práci publikované v časopise s otevřeným přístupem Royal Society Open Science vědci také poznamenávají, že druhý a třetí obratel Samotherium mají rysy charakteristické pro žirafu i okapi. A obratle od pátého do sedmého lze nazvat přechodnými mezi těmito dvěma druhy.

Autoři článku objasňují, že Samotherium nebyl přímým předkem žiraf a okapi, ale pro pochopení procesu evoluce krku je tento druh chybějícím článkem mezi nimi.

Je snadné odhadnout, že moderní žirafy prošly všemi fázemi prodlužování krku, ale současně na okapi čekala jiná evoluční cesta. Tato zvířata naopak podstoupila takzvané „sekundární zkrácení krku“.

Nyní tým profesora Salouniase pokračuje v práci na studiu historie vzniku žiraf a další fází bude zvážení procesu prodlužování kostí jejich nohou.