Přenesme se rychle do 90. let a připomeňme si, jak se objevilo slůně Dandy a jak se v Rusku rozvíjel trh s konzolami.
Obyvatelé Ruska si dobře uvědomují usměvavého malého slona Dandyho, ale ne každý ví o vývoji konzolového trhu v Rusku. V prvním díle naší historické série si připomeňme konzole v SSSR a zaměřme se na podobu Super Nintendo v Rusku.
Konzole v SSSR
V rozlehlosti SSSR existovaly herní konzole, ale masivně kopírovaly technologie viděné při plnění konzolí v první polovině 70. let a byly různými variacemi konzolí Pong. Stejně jako v původním Pongu hráč ovládal geometrické tvary a trefil bílý čtverec létající po obrazovce.
První konzolí z této rodiny byla „Palaestra-02“ se čtyřmi vestavěnými hrami – tenis, minifotbal, volejbal, squash. Konzole se vyráběla v závodě Lvov Lenin v letech 1978 až 1980. Do roku 1991 bylo v Sovětském svazu vydáno asi tucet druhů Pong konzolí. Model Electronics Videosport byl dodáván s lehkou zbraní a vestavěnou střelnicí.
Sovětské konzole byly dostupné jen pár vyvoleným a byly považovány za nedostatkové zboží. Například „Videosport-3“ stojí od 96 do 115 rublů. V polovině 80. let to byl plat mladého specialisty. Za tyto peníze jste si mohli koupit minské skládací kolo nebo kameru Zenit-E v nejdražší konfiguraci. Můžete také vyhrát konzoli v loterii DOSAAF (lístek stál 30 kopejek).
Přenosné hry ze série „Electronics“, které stojí 25 rublů, byly mnohokrát dostupnější. Technologie byla kompletně zkopírována z Nintendo Game & Watch a DigiCase od Bandai. Objevily se v polovině 80. let a byly oblíbené i po rozpadu Sovětského svazu (různé továrny je vyráběly až do roku 1995). Obzvláště oblíbené byly hry: „Tajemství oceánu“, „Počkejte chvíli!“, „Veselý kuchař“ a „Vesmírný most“. Celkem bylo v sérii Electronics vydáno asi 50 her.
Na počátku 90. let přivezli podnikaví obchodníci s raketoplány několik nových konzolí z Polska. Byly drahé a kazety bylo těžké najít. To platilo zejména pro tchajwanský klon NES, který byl v Polsku distribuován pod názvem Pegasus.
Lepší situace byla u Rambo TV Game, klonu Atari 2600. Konzole byla levnější než Pegasus a měla v sobě zabudovanou i základní sadu her. Pravda, nízká cena s sebou nesla jednu významnou nevýhodu – křehkost joysticků. Mohly by se zlomit buď týden po nákupu, nebo měsíc později. Gamepad od Sega Mega Drive byl pro Ramba vhodný, ale na začátku 90. let měl konzoli Sega jen málokdo, takže zařízení bylo posláno buď do police, nebo do koše.
Narození Dendyho
Ruská IT společnost Steepler byla založena v roce 1991 absolventy Moskevské státní univerzity – Andrejem Čeglakovem (bývalý generální ředitel Marussia, bývalý viceprezident Rostelecomu, spolumajitel Universal Financial System a filantrop), Maxim Selivanov (generální ředitel zkrachovalce CJSC Soyuzinform, nyní velký farmář) a Vladislav Ulendeev (spolumajitel holdingu eHouse). Později se k nim připojil Andrey Andreev (nyní spolumajitel závodu Tensor) a Rustem Akhiyarov (prezident holdingu eHouse).
Do konce roku 1992 se Steepler stal úspěšnou a bohatou společností. Steepler se stal prvním distributorem společnosti Hewlett-Packard v Rusku a zabýval se dodávkou a distribucí laserových tiskáren. Další aktivity společnosti souvisí s lokalizací zahraničního softwaru (například Windows 3.x) a systémovou integrací. Software od Steepler zakoupily Sberbank, Menatep Bank, Inkombank a Státní duma Ruské federace.
Steepler u Comteku v polovině 90. let
Značku Dendy vymyslel a vyvinul Viktor Savyuk (nedávno vedl holding Akado, nyní akcionář New Cloud Technologies). Savyuk přišel za Steeplerem a svým nápadem zaujal Maxima Selivanova a Vladislava Ulendějeva. Brzy se jim podařilo otevřít malou kancelář na Tchaj-wanu a navázat obchod se společností TXC, která vyráběla klony konzole Famicom pod značkou Micro Genius. TXC stále existuje dnes, ale nyní vyvíjí mikročipy.
V roce 1992 byl Nintendo Entertainment System (nebo Famicom v Japonsku) již považován za zastaralou konzoli, kterou nahradily Super Nintendo a Sega Mega Drive. Vychytralí Číňané chrlili nelegální klony starých i nových konzolí a navazovali obchody se zeměmi východní Evropy, Jižní Afriky a jihovýchodní Asie. V mladé Ruské federaci o takových konzolích slyšelo jen málo lidí a úspěšní podnikatelé toho využili a objednali si konzoli založenou na „famiclone“ Micro Genius od TXC.
Steepler začal vyvíjet reklamní kampaň pro značku. Slon Dandy byl vynalezen karikaturistou Ivanem Maksimovem (nyní učitelem ve škole Shar studio), se sestavováním reklamních textů pomáhal specialista na NLP (neurolingvistické programování) Alexey Sitnikov, znělku složila a zahrála skupina „Accident“ a slavný blogger Rustem Adagamov se podílel na designu krabic.
Poslední fází reklamní kampaně bylo virální video, které se aktivně promítalo v ruské televizi. Video obsahovalo slůně Dandyho a píseň „Dandy-Dandy, my všichni Dandyho milujeme! Dandy! Všichni hrají!”
Viralita reklamy spočívala v tom, že video nemluvilo o produktu. Ukázali jen veselé slůně, televizi, tajemný přístroj a chytlavou melodii. Na počátku 90. let bylo mnoho podivných, ale diskutovaných virálních reklam. Vezměte si například asketické video společnosti Seldom, která prodávala domácí spotřebiče. To fungovalo i u Dendyho: během měsíce se reklama pevně vryla do paměti diváků a začaly se šířit zvěsti o „novém a dostupném herním systému“.
Velký úspěch
Dva týdny před začátkem roku 1993 zahájil Steepler prodej Dendy ve svých firemních prodejnách.
Steepler se stal první společností v Rusku specializující se na televizní herní zařízení. Včera začala pod vlastní značkou Dendy prodávat herní konzole, které na přání Steepler vyrábí jedna z tchajwanských společností. Kromě samotné konzole bude Steepler prodávat náhradní herní cartridge, lehké zbraně a další příslušenství pod značkou Dendy prostřednictvím dealerské sítě.
Podle vedoucího oddělení videoher Steepler Viktora Savyuka už společnost do videoherního byznysu investovala zhruba milion dolarů. Steepler uzavřel dlouhodobou smlouvu s nezveřejněnou tchajwanskou firmou.
Noviny “Kommersant” č. 064 ze dne 18
Steepler dobře věděl, že prodává padělanou kopii konzole Nintendo, a tak kolem značky pěstoval image špičkového licencovaného produktu.
Kdo vyrůstal v 90. letech, tento slogan si určitě pamatuje z reklamy.
Co je ve vašem domě? Dandy nebo Sega?
Standardní otázka, kterou byste ve škole jen stěží prošli, aniž byste na ni odpověděli. Je špatné, když odpověď zní: “Neexistuje ani jedno, ani druhé.” A je úplně jiná věc, jestli rodiče stále koupili jednu z těchto konzolí na Nový rok nebo k narozeninám.
Jako dítě opravdu nepřemýšlíte o tom, kde se všechny ty Sega nebo Dandy vzaly na trhu (oděvy nebo kolchoz). To je jedno. Jde hlavně o to, aby vám nový set-top box stál na stole před CRT televizí a byla k němu alespoň jedna cartridge.
Nyní, když jsme všichni dospělí, můžeme pravděpodobně dostat trochu nostalgie a dozvědět se něco o historii. Kdo a kdy vymyslel legendárního Dandyho?
Jak to všechno začalo?
Začněme tím, že Dandy je hardwarový klon konzole Famicom od japonské společnosti Nintendo. A rusko-německý IT podnik Stipler jej začal vyrábět a prodávat v postsovětských zemích včetně Ukrajiny. Kromě set-top boxů se specializovala na vývoj softwaru a IT služby.
V prosinci 1990 společnost založili absolventi Fakulty mechaniky a matematiky a informatiky Moskevské státní univerzity a také Němec Rainer Michl. Dva roky po otevření přišel k podnikatelům Viktor Savyuk, rodák z Chersonu. A navrhl propustit ty samé Dandies.
Kdo vlastně byl Viktor Savyuk?
Savyuk také studoval na Fakultě výpočetní matematiky a kybernetiky Moskevské státní univerzity. Victor přijel, aby se zapsal na nejslavnější univerzitu v SSSR ihned po promoci v Chersonu. V osmdesátých letech měl to štěstí, že byl jedním z prvních DJs v Moskvě. Styl je non-stop remix s rapperovými vložkami. A na začátku 90. let se Savyuk připojil ke společnosti ParaGraph, která byla jednou z mála společností, které vyráběly a prodávaly hry. Například hra Perestrojka.
Victor Savyuk byl ve společnosti zodpovědný za prodej.
Nepamatuje si, kdo mu řekl, že existuje společnost s názvem Nintendo, která vyrábí videohry. „Zjistil jsem, že jde o „bedny“, které lze místo videorekordéru připojit k televizi a hrát jako na počítači. Jakmile jsem se o tom dozvěděl, okamžitě jsem si uvědomil, že je to velmi slibné téma,“ vzpomíná Victor Savyuk.
Ne všichni s ním souhlasili. Ostatně v té době už byly primitivní počítače běžné a připojené k televizorům. Jako ZX Spectrum. Tehdejší zaměstnavatel ParaGraph také nepodpořil Victorovu euforii ze set-top boxů s cartridge. Společnost se více soustředila na výrobu softwaru. Vynálezce Dandy tedy musel za svými konkurenty do Stipleru. Navíc z univerzity znal jednoho ze zakladatelů Stiplera. Tak se v této společnosti objevilo oddělení videoher, kde byl Victor zpočátku jediným zaměstnancem.
Novoroční humbuk roku 1992
Stiplerovi akcionáři jednou odjeli obchodně na Tchaj-wan. Zároveň jsme provedli „průzkum“ místního trhu videoher.
„Musíte pochopit, že i když jsem chodil do práce, nikdo z nás stále neměl ponětí, jak tyto videohry vypadají nebo kde je koupit. Věděli jsme jen, že na světě existuje takový byznys, že se v Číně a na Tchaj-wanu vyráběly klony konzolí a cartridge,“ zdůraznil tvůrce Dandy.
Rok 1992 se již chýlil ke konci. Podzim. A Victor opravdu chtěl začít prodávat před Novým rokem. K vývoji standardů konzolí, designu krabic a hledání čínských dodavatelů proto došlo nouzově.
A taky jsme museli udělat to nejdůležitější – reklamu. Pomáhali kluci ze skupiny Nehoda, dělali reklamu.
Slogan „Dandy – každý hraje“ vymyslel baskytarista kapely Andrey Guvakov.
Jak se objevila značka Dendy
V zásadě bylo možné začít prodávat konzole ve všech postsovětských zemích bez vlastní značky. První set-top box, který továrna Tchaj-pej TXC poslala Stiplerovi jako vzorek, se jmenoval Micro Genius. Ale Savyuk se rozhodl zmást. Obchodníci mu nabídli jednu z možností jména – Pinty. Nějak ho proměnil v Dendyho. Náhodou se objevil i symbol předpony – slon. Victor požádal karikaturistu, kterého znal, aby nakreslil nějakou konvenční „Cheburašku“. Série podivínů navržených umělcem nečekaně skončila roztomilým slonem.
Ale přijít se značkou je jen polovina úspěchu. Bylo nutné zaregistrovat ochrannou známku. Jak se ukázalo, společnost z Kyjeva již podala žádost s podobným názvem – Dendi – All-Union Copyright Society. Brzy se to mělo rozpadnout. Když se tak stane, kyjevská společnost by získala ochrannou známku jako dědictví po SSSR. Savyuk nezoufal. Udělal doslova rytířský tah. V listopadu 1992 podal žádost o Dendi Ukrajinské společnosti pro autorská práva, která se již objevila. Po uzavření All-Union Society měla kyjevská společnost práva na značku Dendi v Rusku a Stipler měla práva na Dendi na Ukrajině. Victor kontaktoval obyvatele Kyjeva a nabídl jim změnu.
Takto vypadal Stiplerův certifikát v Ukrpatentu:
A zde je certifikát pro značku DEHDI ukrajinsko-italského podniku Dendi:
První palačinka je hrudkovitá
A 21. prosince 1992 noviny Kommersant uvedly, že „televizní herní konzole Dendy dorazily do skladů společnosti Stipler“. Daly se koupit velkoobchodně v dávkách po 100 kusech za 80 dolarů. Navíc, podle publikace Secret, v tchajwanské továrně tyto gadgety stojí Stipler pouze 15 dolarů. Sada konzolí obsahovala: joystick, kartu se 4 hrami a kupón na katalog nových her. Navíc se začaly prodávat lehké zbraně (pamatujete na hru Kachny?).
Obchodní dům Stipler zavázal velkoodběratele, aby po dobu dvou měsíců drželi jednotnou cenu za herní konzole v maloobchodě (39 000 rublů – 94 USD).
Podnikatelé omezili nejen minimální, ale i maximální maloobchodní cenu. “To naznačuje, že Steepler se chystá zachytit maximální sektor trhu televizních počítačových her,” uzavřeli novináři Kommersant.
„Sloni pobíhali po televizních obrazovkách a křičeli: „Dandy, Dandy,“ ale v prvních měsících se konzole prodávaly špatně a ve Stipleru narůstalo podráždění,“ vzpomíná Savyuk.
Číňané z nás udělali hlupáka instalací zastaralé verze dražší konzole. Zatímco raketoplány již začaly na postsovětský trh přinášet levnější a modernější osmibitové modely.
Victor Savyuk ale nebyl bezradný. Vydali novou rozpočtovou verzi Dendy Junior a zlepšili velkoobchodní schéma.
Roky triumfu a uznání
Proč prodávali klony a ne originál? Tvůrce Dendy vzpomíná, že v jeho firmě nikdo ani neuvažoval o možnosti distribuce původních konzolí. „Za prvé, byly čtyřikrát až pětkrát dražší. Zadruhé, Nintendo ani Sega by s námi ani nemluvily,“ zdůrazňuje.
Na konci roku 1993 měla společnost více než 350 prodejců Dendy v celém SNS. V roce 1994 prodal Stipler tchajwanské klony konzolí Nintendo za 75 milionů dolarů, v roce 1995 za 100 milionů dolarů.Dokonce i Nintendo se rozhodlo se Stiplerem promluvit a později byla nakonec uzavřena dohoda o spolupráci.
Steepler uzavřen v roce 1996. Prodej konzolí Dendy však pokračoval prostřednictvím jiných společností až do roku 1998. Děti, které vyrostly v 90. letech, byly zvyklé říkat všem osmibitovým konzolím Dendy, i když na nich měly jinou značku.
