Léčba poporodní deprese, stejně jako její diagnostika, je komplexní klinický problém. Je nutné zvolit léčbu pro ženu, která je ve zhoršeném psychickém stavu a zároveň je zapojena do složitého úkolu péče o dítě. Pacient v této době obvykle také kojí. Také nesmíme zapomínat, že matka a dítě nejsou v izolovaném prostoru. V okolí jsou i další lidé, například rodinní příslušníci, jejichž názory ovlivňují matku, která vyhledala pomoc. Při léčbě pacientky s poporodní depresí je tedy nutné zohlednit zdravotní a mikrosociální faktory.
Medikamentózní léčba poporodní deprese by měla začít antidepresivy. V tomto případě je dávána přednost skupině selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (sertralin, paroxetin, fluoxetin). Je lepší se vyhnout použití tricyklických antidepresiv. V léčbě poporodní deprese lze také použít skupinu selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu. Pokud žena již dříve měla depresivní epizody, pak stojí za to zahájit léčbu lékem, který byl účinný při předchozím zhoršení. Krátkodobě je také přípustné užívat benzodiazepinové trankvilizéry s přihlédnutím k jejich pronikání do mateřského mléka. Během léčby by měl lékař pravidelně hodnotit stav pacienta, zejména včas identifikovat přeměnu afektu na hypomanický nebo manický. To umožní včasnou reklasifikaci diagnózy ve prospěch bipolární afektivní poruchy a změnu léčby.
Důležitou otázkou je kombinace medikamentózní terapie s kojením. Existují studie, které prokazují bezpečnost užívání určitých psychiatrických léků pro dítě během kojení pokračuje. Do této skupiny patří sertralin a paroxetin. Podrobnější informace o přijatelnosti kombinace medikamentózní terapie s kojením lze nalézt na portálu LactMed (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK501922/) (informace dostupné v angličtině). V případě zachování nebo ukončení kojení je nutné vzít v úvahu názor matky na posílení a udržení compliance.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat psychoterapii při léčbě poporodní deprese. Musí to začít psychoedukací. Pacientka by měla od lékaře dostat spolehlivé informace ve formě, které rozumí, přednesené klidně a sebevědomě. V této fázi musí lékař dát pacientce jasně najevo, že její stav je léčitelný, že je zcela běžný a že za výskyt poruchy a jejích příznaků nemůže sama pacientka. Příkladem příznaku, za který bychom měli pacientce vyjadřovat nedostatek viny, jsou myšlenky, že je špatná matka nebo myšlenky na možné poškození dítěte ze strany pacienta. Formy psychoterapie zahrnují interpersonální psychoterapii a kognitivně behaviorální terapii. Je možná jejich kombinace. Použití psychoterapeutických intervencí je rozumné u mírné deprese nebo pro stabilizaci těžší deprese. V každém případě by měla být prováděna psychoedukace, aby se zlepšila compliance pacienta. Pacientce je také nutné vysvětlit možný vliv neléčené deprese na ni i na dítě, aby byla generována motivace k léčbě a spolupráci s odborníky.
Samostatnou oblastí intervence bude psychoedukace příbuzných pacienta. Stejně jako pacient musí dostávat spolehlivé informace o poruše způsobem, kterému rozumí. V tomto případě je třeba klást důraz na to, že pacient v tomto těžkém období potřebuje další pomoc. Je také vhodné vysvětlit jejím blízkým nutnost neodsuzujícího přístupu, aby se nezvyšovaly příznaky deprese.
Viktor Lebedev, psychiatr, vedoucí projektu „Pinelův případ“
Zdroje:
Frieder A, Fersh M, Hainline R, Deligiannidis KM. Farmakoterapie poporodní deprese: Současné přístupy a vývoj nových léků. CNS léky. 2019;33(3):265-282. doi:10.1007/s40263-019-00605-7
Guille C, Newman R, Fryml LD, Lifton CK, Epperson CN. Léčba poporodní deprese. J Zdraví žen v porodní asistenci. 2013;58(6):643-653.
