Co měly nymfy?

Nymfy (Νύμφαι), ve starořecké mytologii krásná, věčně mladá ženská božstva přírody: mořská a říční božstva (Nereidy, Oceanidy, Najády), božstva hor, hájů a stromů (Orestiády, Alseidy, Dryády, Hamadryády, Meliády). Nymfy někdy působí jako jakési „množiny“, patrony určité oblasti (u Elis nymfy Anigrid a nymfy Ionida, v Megaře nymfy Siphnid, v Boiótii nymfy ciferonské a libetrijské). Kolovaly mýty o konkrétních nymfách (o Arethuse a říčním božstvu Alfeovi, o Salmacidě a Hermafroditovi, o Echo a Narcisovi). Nymfy vstoupily do manželských vztahů s bohy a smrtelníky a staly se matkami bohů a hrdinů (nymfa Maya – matka Hermes, nymfa Coronis – matka Asclepia, nymfa Dryope – matka Pana, nymfa Aegina – matka Aeacus, Nereid Thetis – matka Achilles atd.). Některé nymfy měly dar léčení z různých nemocí a dar věštění. Útočiště nymf (nymfaeum) se nacházela v jeskyních, jeskyních, hájích a poblíž vodních zdrojů.

Strelkov Andrej Valentinovič. První publikace: Velká ruská encyklopedie, 2013.

Ikonografie

Ve starověkém umění se nymfy, zobrazené jako krásné dívky, nacházejí ve vázovém malířství, sochařství a malbě. V evropském umění New Age byly nymfy obvykle představovány nahé nebo polonahé. Jako společníci antických bohů jsou přítomni v mnoha mytologických scénách: „Zrození Venuše“ (obraz F. Bouchera, 1740, Národní muzeum, Stockholm), „Kopání Diany“ (obraz F. Cloueta, 1550 –1560, Museum of Fine Arts, Rouen), „Diana and Actaeon“ (obraz od Tiziana, 1556-1559, National Gallery of Scotland, Edinburgh), „Diana and the Nymphs“ (obraz Domenichino, 1616-1617, Galleria Borghese , Řím), „Bacchanalia“ (obraz „Bacchanalia před sochou Pana „N. Poussina, 1632–1633, National Gallery, Londýn), „Apollo a nymfy“ (sousoší F. Girardona v Apollónově jeskyni na ul. Versailles, 1666–1675), „Hylas a nymfy“ (obraz J. W. Waterhouse, 1896) atd. Nymfy se často vyskytují v pastoračních scénách (obraz „Pastýř a nymfa“ od Tiziana, 1575–1576, Kunsthistorisches Museum , Vídeň), také v krajině (obraz „Nymfa na jaře“ od L. Cranacha staršího, 1518, Museum of Fine Arts, Lipsko, „Krajina s nymfami a satyry“ od P. Brill, 1623, Allen Memorial Art Museum , Oberlin; “Ráno. Tanec nymf“ od C. Corota, nejpozději 1851, Louvre, Paříž;

Auguste Renoir. Nymfa u zdroje. 1869–1870. Národní galerie, Londýn. Auguste Renoir. Nymfa u zdroje. 1869–1870. Národní galerie, Londýn. “Koupací nymfy” od A. Böcklina, 1866, Museum of Art, Winterthur; „Nymph at the Spring“ od O. Renoira, 1869–1870, Národní galerie, Londýn). Nahé spící a bdící nymfy sloužily jako zosobnění smyslné lásky (obrazy „Spící víla“ od D. van der Lisse, 1640. léta 1630. století, Mauritshuis, Haag; „Nymfy u pramene lásky“ od J. Jordaense, kolem 1638, Prado, Madrid), jako a scény pronásledování nymf satyry (obrazy „Diana a nymfy převzaté překvapením satyry“ od P. P. Rubense, 1640–1873, Prado; „Nymfy a satyr“ od A. V. Bouguereaua, 1555, S. a F. Clarke Institute of Art, Williamstown, Massachusetts). Figurky nymf tradičně zdobené fontány: „Fontána hanby“ (Fontana Pretoria) v Palermu (1584–1547, sochaři F. a C. Camillani), „Fontána neviňátek“ od J. Goujona v Paříži, kde nymfy zosobňují řeky Francie (1549– 1542; původní basreliéfy – Louvre) aj. Obraz legendární „nymfy z Fontainebleau“ byl široce používán ve výtvarném umění fontainebleauské školy (reliéf B. Cellini, 1543–XNUMX, Louvre , atd.).

Nymfa z Fontainebleau. Francie. 3. čtvrtina 16. století. Metropolitní muzeum umění, New York. Nymfa z Fontainebleau. Francie. 3. čtvrtina 16. století. Metropolitní muzeum umění, New York. Rozsáhlá je i ikonografie konkrétních nymf (Daphne, Thetis, Arethusa, Echo aj.). Úvodník umění a architektury Publikováno 29. září 2023 v 14:30 (GMT+3). Naposledy aktualizováno 29. září 2023 v 14:30 (GMT+3). Kontaktujte redakci informace

Oblasti znalostí: Antická ikonografie, Historický a mytologický žánr, Náboženské dějiny Evropy, Náboženské mýty Historické období: Starověký svět Lidé, společenství, kmen: Staří Řekové; staří Římané

Vědecký a vzdělávací portál “Velká ruská encyklopedie”
Osvědčení o registraci hromadných sdělovacích prostředků EL č. ФС77-84198,
vydané Federální službou pro dohled nad komunikacemi, informačními technologiemi a hromadnými komunikacemi (Roskomnadzor) dne 15. listopadu 2022.
ISSN: 2949-2076
Zakladatel: Autonomní nezisková organizace „Národní vědecké a vzdělávací centrum „Velká ruská encyklopedie“
Šéfredaktor: Kravets S.L.
Telefon redakce: +7 (495) 917 90 00
E-mailem Redakční e-mail: secretar@greatbook.ru

© ANO BRE, 2022 – 2024. Všechna práva vyhrazena.
Podmínky použití informací. Veškeré informace zveřejněné na tomto portálu jsou určeny pouze pro osobní potřebu a nejsou předmětem další reprodukce.
Mediální obsah (ilustrace, fotografie, videa, zvukové materiály, mapy, naskenované obrázky) lze použít pouze se svolením držitelů autorských práv.
Podmínky použití informací. Veškeré informace zveřejněné na tomto portálu jsou určeny pouze pro osobní potřebu a nejsou předmětem další reprodukce.
Mediální obsah (ilustrace, fotografie, videa, zvukové materiály, mapy, naskenované obrázky) lze použít pouze se svolením držitelů autorských práv.

ČTĚTE VÍCE

Proč jsou jantarové korálky nebezpečné?

Nymfy – ve starověké řecké mytologii rodina ženských božstev přírody, která žila v horách, lesích, mořích a pramenech; ztělesněním životodárných a plodných sil země. Každá nymfa je patronkou určitého předmětu nebo přírodního jevu, jeho duše a ztělesnění. Platí to i naopak – téměř každý přírodní objekt nebo jev (od pramenů a květin až po déšť a mořské vlny) má svou vlastní nymfu.

Nymfy jsou postavy z nejarchaičtější vrstvy mytologie, spojené s chtonickými silami plodnosti, se zemí a vlhkostí ve všech jejich projevech. V tomto smyslu budou sestrami a kolegyněmi helénských nymf apsary, bohyně, valkýry, vidle, divojeny, mořské panny a mnoho dalších. Pastýřský obraz chvějící se nymfy nesměle se koupající nebo hravě utíkající před chlípným satyrem je velmi pozdní stratifikací, kterou jen občas prorazí prastará tvář nymf, starších než sami olympionici; kteří mají prastarou moudrost, tajemství života a smrti; které v člověku vyvolávají šílenství a vztek, posílají prorocký dar a extatickou inspiraci; kteří předpovídají budoucnost a léčí nemoci; která se dokáže roztrhat na krvavé kusy masa nebo propůjčit poetickou inspiraci; kteří je přivádějí k šílenství a obdarovávají je svou přízní (nezáleží na tom, zda jsou to titáni, olympionici nebo obyčejní lidé, i když ti druzí jsou někdy fatální).

Vzpomínky na jejich divokou povahu nymf se odrážejí v mnoha mýtech spojených s jejich pomstychtivou povahou: nymfy oslepují a proměňují se v kámen, nebo dokonce mohou jednoduše roztrhat na krvavé kusy ty, kteří se jim připletou do cesty v nevhodnou chvíli. Olympijské náboženství mělo potíže vytlačit nymfy z podstavců helénského uctívání. Vzpomínky na to najdeme v příbězích, například o tom, že Apollo instaloval svůj oltář na místě Oreadského oltáře nebo že nymfy jsou družinou různých bohů: zde máte nymfy z Idy, která vychovala Dia, a Oread-agrostiny Artemis a lampy Hecate a nisejské nymfy Dionýsa (stejně jako Bacchantes) a mořské nymfy Nereid z Poseidonského království.

Obecně byly nymfy v Hellas od pradávna všude. Byli uznáváni jako nejstarší božstva a sami staří Řekové. Podle Hérodota obecně patřili k předtitánské generaci – bez mužské účasti je zrodila Gaia hned po Uranu.

Jinými slovy, nymfy jsou starší nejen než Ocean, Mnemosyne, Zeus, ale jsou dokonce starší než Kronos-time. Je pravda, že toto tvrzení neplatí pro všechny nymfy, protože jejich rodina je extrémně velká a různorodá: existuje mnoho rodů, druhů a poddruhů nymf, i když může být velmi obtížné mezi nimi vymezit hranice.

ČTĚTE VÍCE

Jaké nástroje by měla mít manikérka?

Problémy s určováním typů nymf jsou způsobeny jak básnickou svobodou překladatelů, tak zvláštností textů samotných starořeckých autorů. Heléni i Latinové často psali, řekněme, ne „alseidy“, ale „nesmrtelné nymfy, trávící svůj život v krásných hájích“, nikoli „oready“, ale „majitelé hor se strmými hlavami“, nebo ne „piebald“, resp. „naklánějící se“, ale „jarní nymfa“. Poslední příklad je zvláště významný v tom smyslu, že typologicky „nymfa zdroje“ ve skutečnosti již není jen nymfa, ale najáda, která může být původem z oceánu. Takové zobecnění jmen rodů a druhů na jméno čeledi ve formátu „nymfa něčeho konkrétního“ otázku samozřejmě nevyjasní, ale obviňovat básníky je hloupost.

Druhým bodem je překladatelská tradice. V ruskojazyčné praxi není zvykem rozlišovat nějaké speciální druhy nymf. Maximum: najády, nereidy, oceánidy, orády a dryády s hamadryádami. A bez velkého vysvětlování. Častěji jsou to „polní nymfy“, „bažinné nymfy“ a tak dále. V anglicky mluvící tradici má člověk dojem, že se odehrává opačný vzorec – „magičtější a jiné nymfy“. A objevují se nejrůznější chiliai, ileroi a další podivná jména.

Vraťme se proto přímo k nymfám samotným.

Gaia tedy jako první porodila nymfy, které „Νυμφέων, αἳ ναίουσιν ἀν᾽ οὔρεα βησσήεντα“. Nikoli poetický, ale doslovný překlad nám zde vypráví o nymfách obývajících zalesněné hory (Oὔρεα – „hory“; βησσήεις – „zalesněné soutěsky, zalesněné“), tedy o orádech.

Toto je první druh nymfy. Pokud věříte Hésiodovi, po nich se narodily, i když různými způsoby, další dva rody: Melianové a Oceanidy.

Ačkoli v Hésiodově textu jsou melias umístěny před oceánidy, dcery Oceanus a Tethys se narodily před nymfami jasanů. Vyplývá to z toho, že minimálně jeden z Oceánidů (Felira) byl milencem Krona a počal s ním kentaura Chirona. A protože se melias objevily z krve useknutého pohlavního orgánu Kronos (a dokonce i roky poté), přednost by zde při narození měla patřit Oceánům.

Jakkoli to může být pro moderního člověka paradoxní, Oceánidy byly považovány za ztělesnění proudů sladké vody, která podle starých Řeků pronikala do země ze všech stran a vytékala z jejích pórů: prameny a potoky, podzemní (Hádes) řeky a nebeské mraky. Proto existovala spousta druhů oceanidů, ale hlavními druhy byly samozřejmě najády – božské esence tekoucí sladké vody. Rod najád má své druhové členění: nymfy pramenišť – krenai a piebald, nymfy potoků a řek – potamie, nymfy jezer – limnady, nymfy bažin – eleinoma.

ČTĚTE VÍCE

Jak umýt alpaku?

Specifickým rodem nymf, příbuzným jak najádám, tak oceánidám, byly nymfy království Hádes. V latinské tradici se jim někdy říká avernské nymfy. Své jméno dostali na počest avernských údolí – varianta názvu podsvětí, jednoho z vchodů, k němuž bylo zvažováno jezero Avernus v Itálii. Helléni nazývali nymfy podsvětí lampami a viděli je jako společníky Hekaté.

V čeledi oceánských nymf stojí vedle najád nymfy mraků a mraků – nepheles, nymfy lehkých větrů nebo vánků – aury a nymfy vlhkých polí-louky limoniáda. Existuje také celá řada oceanidů, které neměly prakticky nic společného s vodním živlem, ztělesňovaly určité ctnosti a rodily děti (a také monstra) pro bohy a titány.

Melia, jasanové nymfy, zrozené z krve kastrovaného Urana, se vší pravděpodobností daly vzniknout takovému druhu nymf, jako jsou dryády v celé své rozmanitosti. Jakýmsi přechodným článkem mezi orady s jejich zalesněnými horami a patronkou stromů dryádami jsou alseidy – nymfy posvátných hájů. Alseidy stojí poněkud stranou, protože dryády jsou stvoření spojená spíše s jedním stromem (samotné dryády – s dubem nebo jiným mocným, ale volně stojícím stromem, melias – s jasanem, kareai – s lískou, pteleai – s jilmem atd.) a spíše s kulturním prostorem (Ampeloi jsou dryády vinné révy, Székelyové jsou fíkovníky a Meliady jsou obecně uznávány jako patronky nejen jabloní, ale i všech sadů a dokonce i ovčích stád), ale Oready jsou stále svázaný s horami, s divokým prostorem. Ukazuje se, že alseidy posvátných hájů jsou někde mezi jednoduchými stromy a horskými lesy a nad nimi, díky posvátnosti svých hájů jsou jakoby blíže bohům.

Ale to je z olympijského hlediska. Pro prostého Hellene jsou nymfy jeho sousedy, kteří, i když jsou občas nepředvídatelní a dokážou trochu drsně vtipkovat (a dokonce trestat za provinění), jsou celkově velmi hodné dívky. Točí a tkají, zpívají nádherné písně a krásně tančí na loukách. No, co se tu skrývat, dokážou s lidmi pěkně komunikovat, pokud mají náladu. Navíc nejenže se spolu mohou další hodinu trmácet na louce, ale může dojít i k lásce a dětem také.