Každý má čas od času psychické problémy. Někteří se „nemohu“ přinutit jít do práce kvůli vybíravému šéfovi, někteří se obávají konfliktu s partnerem nebo dětmi, někteří trpí neopodstatněnými obavami a někteří chtějí jednoduše zlepšit kvalitu svého života, dosáhnout vyšší úroveň harmonie ve vztazích se sebou samým a ostatními.
Svěřit svou duši cizímu člověku není tak snadné, i když je to profesionál s diplomem a pracovními zkušenostmi. A pokud si nejste jisti, že kontaktujete „správnou adresu“, pochybnosti vás začnou mučit ještě více. Není divu, že nejtěžším krokem bývá výběr správného specialisty.
Na koho se tedy obrátit: na psychologa, psychoterapeuta, psychiatra? Chcete-li odpovědět na tuto otázku, musíte nejprve pochopit, s jakými problémy tento nebo ten specialista pomáhá.
Psycholog
Psycholog je specialista s humanitním, nikoli lékařským vzděláním. Existuje mnoho oblastí, ve kterých takoví specialisté pracují: pedagogická, klinická, obecná, sociální psychologie atd. Všechny tyto oblasti mají ale společné to, že jsou určeny pro zdravé nebo prakticky zdravé lidi. Lidé se na psychologa obracejí, když potřebují zvládnout dočasné potíže nebo získat nové dovednosti, například se naučit produktivněji komunikovat s blízkými, kolegy nebo klienty.
Psychologa byste měli navštívit, pokud máte obavy z nespokojenosti se svým životem nebo nepochopení s rodinou, nebo jste ve fázi rozvodu, rozchodu či jiných krizových situací doma či v práci. Psycholog vám pomůže vyrovnat se se smrtí blízké osoby, psychicky se zotavit po velké operaci nebo se zbavit nedávné úzkosti. Pokud jde o děti, psychologové jsou kontaktováni za účelem diagnostiky stavu kognitivní sféry, posouzení školní připravenosti dítěte, řešení problémů koktavosti, neklidu, zvýšené aktivity atd.
klinický psycholog
Klinický psycholog má také spíše psychologické než lékařské vzdělání. Prošel ale speciálním výcvikem, který mu umožňuje pracovat nejen se zdravými, ale i s nemocnými lidmi. Dokáže diagnostikovat duševní poruchy a v případě potřeby pacienty poslat k psychiatrům nebo psychoterapeutům. Kromě toho má právo na individuální konzultace a poskytování rodinného poradenství.
Při neustálé úzkosti, obsesích, zvýšené podrážděnosti nebo naopak apatii, letargii a ztrátě sil a psychosomatických onemocněních je třeba kontaktovat klinického psychologa. Upozorňujeme, že klinický psycholog není lékař a nemůže předepisovat léky. Pokud se tedy váš stav ukáže jako příliš vážný a vyžaduje zásah lékaře a předepsání léků, budete odesláni k jinému specialistovi – psychoterapeutovi nebo psychiatrovi.
Psychoterapeut
Psychoterapeut je odborník s vyšším zdravotnickým vzděláním, který minimálně 3 roky pracoval jako psychiatr a následně prošel speciální rekvalifikací. Psychoterapeut má právo předepisovat léky a léčit pacienty nedrogovými metodami – vede krátkodobou, dlouhodobou, skupinovou nebo individuální psychoterapii. Tento specialista má velmi široké pravomoci a zabývá se nejrůznějšími problémy. Léčí panické poruchy, obsedantně-kompulzivní poruchu, deprese, posttraumatickou stresovou poruchu, poruchy příjmu potravy aj. Psychoterapeut však neléčí závažná duševní onemocnění, jako je schizofrenie, i když může takovou poruchu diagnostikovat a doporučit člověka k psychiatrovi.
Psychiatr
Psychiatr je lékař s vysokoškolským vzděláním a atestací v oboru psychiatrie. Takový specialista má právo léčit jak těžké duševní poruchy, tak přechodné stavy, jako je deprese. Může předepisovat léky, provádět formální vyšetření a poskytovat názory na pacientovo duševní zdraví a kapacitu.
Měli byste kontaktovat psychiatra, pokud máte sebevražedné myšlenky nebo úmysly, halucinace, těžkou úzkost, poruchy spánku, náhlé nekontrolovatelné změny nálad, podivné nebo grandiózní „nápady“, neschopnost vyrovnat se s aktuálními denními úkoly nebo dlouhotrvající depresi v náladě.
Na koho se mohu obrátit o pomoc, když mám problémy v práci? Co když jsou tyto problémy ve vašem osobním životě? Pojďme zjistit, jak se různí specialisté pracující s psychikou liší, a zjistit, kdo, jak a kdy může pomoci.
Naši specialisté:
- Julia Karacheva, psychiatr, psychoterapeut v síti klinik Atlas
- Milena Hampelová, psycholog, gestalt terapeut, psycholog neziskového centra „Mother’s Soul“
- Maria Dubrovina, psycholog, kouč, hypnoterapeut
- Irina Katin-Yartseva, klinický psycholog
Jaký je rozdíl mezi psychologem, psychoterapeutem a psychiatrem?
Maria Dubrovina: Ve vzdělání. Psychiatr – osoba, která absolvovala lékařskou fakultu a poté pobyt v psychiatrii (2 roky). Jde o lékaře, který má právo předepisovat prášky – například antidepresiva. Psycholog – osoba s vyšším psychologickým vzděláním. Psycholog se může věnovat vědě a publikovat výzkum. Nebo může vést osobní konzultace a školení. Ale nemůže dát předpis na prášky na spaní. Psychoterapeut možná psycholog nebo psychiatr. K tomu musíte po vysokoškolském vzdělání (lékařském nebo psychologickém) absolvovat specializaci. Získá-li psychiatr takovou specializaci, dává mu to právo používat jak psychofarmakoterapii, tak metody konverzační psychoterapie.
Irina Katin-Yartseva: Důležitý detail – Oficiálně může být psychoterapeutem v Rusku nazýván pouze lékař. Nyní si ale psychologové říkají i psychoterapeuti. To je ozvěna západní tradice – tam můžete být psychoterapeutem, aniž byste byli lékařem.
Proč se psychologové nazývají různými jmény? Jaký je rozdíl mezi klinickým psychologem a neuropsychologem?
- klinický psycholog vyškoleni v oblasti duševních poruch s důrazem na diagnostiku a psychickou podporu pacientů. „Klinický“ nutně neznamená, že psycholog pracuje na klinice, vysvětluje Maria Dubrovina. “Zabývá se jen klinickými případy.” Často jeho pacientům diagnostikuje psychiatr a vyžadují podporu i psychologa. Existují tzv. hraniční poruchy osobnosti. Klinický psycholog také pracuje s lidmi, kteří je mají, často v tandemu s psychiatrem.“ Milena Hampelová uvádí příklad takové práce: „Psychiatr předepíše léky pacientovi se záchvaty paniky. A klinický psycholog bude pracovat s psychologickými důvody, které tyto útoky způsobují.“
- neuropsycholog je klinický psycholog, který studuje, jak vývoj mozku ovlivňuje duševní procesy. “Neuropsycholog pomáhá, pokud jsou problémy s řečí, pamětí, pozorností,” vysvětluje Julia Karacheva. – A nejen pro děti. Dospělí také, pokud se vyskytnou problémy s funkcí mozku, například po traumatickém poranění mozku.“ Maria Dubrovina dodává: «Neuropsychologové během výzkumu žádají dobrovolníky, aby přemýšleli o něčem příjemném nebo naopak smutném a studovali souvislosti uvnitř mozku v době emocí. Co se kde přenáší, jakou rychlostí, proč u některých lidí rychleji než u jiných. S pomocí neuropsychologie můžete vytvořit nová nervová spojení a posílit zdravější chování. Toto je špičkové pole, které jde rychle kupředu.“
- Praktický psycholog. Zabývá se otázkami komunikace a budování vztahů. Pomáhá rozvíjet nové možnosti chování, myšlenek, pocitů.
Jak se tedy liší psychologové od psychoterapeutů?
Irina Katin-Yartseva: To je otázka terminologie. Jak bylo uvedeno výše, v Rusku může být psychoterapeutem oficiálně nazýván pouze lékař. Psychoterapii ale praktikují i psychologové. Psychoterapeut je však stále považován za odborníka s psychologickým vzděláním, který absolvoval další školení (dlouhodobé nebo krátkodobé, podle metody), včetně supervize, v oblasti diagnostiky poruch osobnosti (analytický směr) a praxe metody jedné z oblastí konverzační psychoterapie. Psychoterapeut musí být členem Asociace specialistů v aplikovaném oboru, absolvovat osobní terapii a po celou dobu práce (psychoterapeuti říkají „praktik“) mít supervizora – zkušenějšího kolegu, např. „psychoterapeuta vašeho psychoterapeuta“, který pomáhá zvládat náročné případy v práci a posuzuje stav specialista
Kdo jsou psychoanalytici?
Irina Katin-Yartseva: Psychoanalytik je psycholog, psychoterapeut nebo psychiatr, který si zvolil psychoanalýzu jako svou hlavní (nebo doplňkovou) specializaci, který prošel dlouhodobým výcvikem v oblasti psychoanalýzy (hluboké znalosti a porozumění sobě a svým zkušenostem) a vlastní dlouhodobou- termínová psychoanalýza 5x týdně s jiným certifikovaným psychoanalytikem. Takový specialista má certifikát od Mezinárodní asociace psychoanalytiků (jejich seznam najdete na odkazu ve sloupci „Asociace a školy“). Během sezení pacient (nazývaný „analyzátor“) obvykle leží na gauči nebo pohovce – i když to již není přísně dodržováno.
Co dělá běžný psychiatr, který není psychoterapeut? Schizofrenie a rozdvojená osobnost?
Julia Karacheva: Psychiatr diagnostikuje duševní poruchy a volí farmakologickou léčbu. A ne, zabývá se nejen schizofrenií (to je 1 % celé populace), ale také depresivními, úzkostnými, psychosomatickými a dalšími poruchami osobnosti, kterými trpí 30 % lidí. To znamená, že každý třetí dospělý je potenciálním pacientem psychiatra.
Je opravdu děsivé jít k psychiatrovi. Co když se zaregistruje? A pak nebudete moci řídit auto nebo cestovat do zahraničí.
Julia Karacheva: „Psychiatrická registrace“ již neexistuje – to bylo v sovětských dobách. Jako pacient psychiatra můžete cestovat kamkoli. Mohou existovat omezení práv a zbraní. Ale jen když těžké chronické duševní poruchy. A i v tomto případě bude o vydání rozhodovat lékařská komise. Samotný kontakt na psychiatra vás nezbavuje žádných práv.
Irina Katin-Yartseva: Ale pokud se toho stále obáváte, mějte na paměti, že anonymní doporučení k psychiatrům je možné.
Říká se, že když půjdeš k psychiatrovi, určitě ti předepíše prášky, které nikdy nevysadíš. To je pravda?
Julia Karacheva: Antidepresiva a antipsychotika nevyvolávají závislost. Existuje malá kategorie sedativ (trankvilizérů), které mohou vést k závislosti, ale nikdy se nepředepisují dlouhodobě, pouze krátkodobě – aby se co nejvíce snížila rizika.
Kdy potřebuji psychiatra?
Julia Karacheva: Pokud máte podezření na duševní poruchu (porucha příjmu potravy, deprese), pokud máte fobie, jste závislí na alkoholu, lécích, drogách, máte sebevražedné myšlenky, halucinace, pokud si fyzicky ubližujete, domluvte si schůzku s psychiatr. Pokud pochybujete nebo se bojíte, přejděte na první psychoterapeut nebo klinický psycholog. Po diagnóze můžete být odesláni k psychiatrovi, pracovat s ním nebo získat pomoc sami. Například náhlé záchvaty agrese mohou být příznakem úzkostné poruchy nebo důsledkem osobnostních potíží. Těmito otázkami se zabývá klinický psycholog.
Irina Katin-Yartseva: Když hrozí, že člověk může ublížit sobě nebo druhým, ztratil kontakt s realitou (vidí nebo slyší něco, co tam není), pociťuje psychické obtíže na úrovni uspokojování fyziologických potřeb (jídlo, spánek, hygiena) , a trpí záchvaty paniky , nemůže studovat, pracovat, opustit dům, stojí za to kontaktovat psychiatra.
Co takhle příklady? S jakým problémem – komu?
- Diagnostikovaná deprese: navštivte psychiatra + klinického psychologa/psychoterapeuta se zkušenostmi s prací s depresí.
- porucha příjmu potravy (bulimie, anorexie): navštivte psychiatra + klinického psychologa/psychoterapeuta. Potřebuji léky + mluvenou terapii.
Maria Dubrovina: Nejčastěji nejsou poruchy příjmu potravy problémem jednoho člověka, ale všech členů rodiny. Jen to některé lidi ovlivňuje víc než jiné. A dokud se v systému nezmění zásady výživy a postoje k potravinám, nedojde k žádnému pokroku. Proto potřebujeme systemického psychoterapeuta, specialistu, který pracuje s celou rodinou.
- náhlé záchvaty agrese: navštivte klinického psychologa; Dále je možná konzultace s psychiatrem a práce ve dvojicích.
Irina Katin-Yartseva: Náhlé záchvaty agrese jsou nespecifickým příznakem. Může to znamenat problémy s fyzickým zdravím. Nejprve tedy zajděte k neurologovi a endokrinologovi, poté ke klinickému psychologovi nebo zkušenému psychoterapeutovi pro diagnostiku. V závislosti na tom, co je identifikováno jako hlavní problém – ke skupinové terapii/trénink zvládání agrese, k psychiatrovi a/nebo k psychoterapii.
- sebesabotáž (člověk si všechno zkazí, když je šance něčeho dosáhnout): navštivte psychologa, pokud chcete pochopit důvody tohoto chování, navštivte psychoterapeuta, pokud se chcete naučit žít jinak.
- rozchod s milovanou osobou: navštivte psychologa, pokud potřebujete podporu, navštivte psychoterapeuta, pokud chcete svůj další vztah budovat jinak.
Мария Dubrovina: Rozchod se prožívá jako ztráta a psycholog se ztrátami dobře pracuje. Ale obecně není důležité, co se stalo, ale jak to člověk prožívá. Pokud jsou výsledkem fobie, strach z intimity, pokud si člověk ubližuje, pak psychoterapie, případně v kombinaci s léky.
- V životě je temný pruh, vzdáte to: navštivte psychoterapeuta. S takovými případy se obzvláště dobře pracuje kognitivně behaviorální terapeut + psycholog orientovaný na tělo.
- Nemohu si vybudovat úzké a pevné vztahy s rodinou/přáteli/kolegy: navštivte psychoterapeuta
- jsou slyšet hlasy a je vidět něco, co není vidět: psychiatrovi a v závislosti na jeho domluvě i psychoterapeutovi
- fobie (strach z vody, výšek, tmy atd.): navštivte klinického psychologa/psychoterapeuta, případně ve spojení s psychiatrem. Hypnoterapeut dobře funguje s fobiemi.
- závislosti (alkoholismus, drogová závislost): k psychiatrovi-narkologovi + klinickému psychologovi. Pomáhá skupinová terapie.
- Nemohu se dostat ze spoluzávislého vztahu: navštivte psychoterapeuta
- neurologické potíže (tiky, třes rukou): navštivte neurologa/neurologa + nechte se vyšetřit na vitamíny B (třes rukou může souviset s jejich nedostatkem). Smysluplná je i konzultace s neuropsychologem.
- sebepoškozování, myšlenky na sebevraždu: psychiatr ve spojení s klinickým psychologem.
Je možné/potřebné kombinovat léčbu od různých specialistů? V jakých případech?
Milena Hampel: Je možné a někdy i nutné kombinovat terapii s psychiatrem a psychoterapeutem/psychologem, tedy medikamentózní a hovorovou terapii. Můžete kombinovat osobní a skupinovou terapii. Nemůžete však navštěvovat dva psychoterapeuty současně: psychická zátěž je příliš velká.
Maria Dubrovina: Můžete navštívit dva specialisty v různých oborech (například psychologa a psychoterapeuta). Je ale důležité, aby klient informoval oba a oddělil oblasti. S jedním bych pracoval na osobních záležitostech, s druhým, řekněme, bych se snažil zlepšit obchodní ukazatele.
Co se stane, když kontaktujete nesprávného odborníka?
Maria Dubrovina: Pokud jste v depresi a přijdete k psychologovi, přesměruje vás k jinému specialistovi. I když má jen podezření na takovou diagnózu. Může se také stát, že specialista je kompetentní ve vašem problému, ale není pro vás osobně vhodný kvůli některým vašim vnitřním postojům. Bude se vám s ním pracovat obtížněji.
Milena Hampel: Pokud pro vás odborník nebude vhodný, můžete být z psychologie/psychoterapie obecně zklamáni a nebudete chtít hledat jiného odborníka. A pokud je odborník nekompetentní, může dojít k retraumatizaci a stav osoby se zhorší. V budoucnu to bude vyžadovat více úsilí a času, abychom mu pomohli.
Jak probíhá první schůzka s psychologem, psychoterapeutem a psychiatrem?
Milena Hampel: Mluvte o problému a najděte způsoby, jak jej vyřešit. Doporučení. Určení frekvence a přibližného počtu schůzek potřebných k vyřešení problému. Pokud psycholog pochopí, že váš problém je za hranicí jeho kompetence, doporučí vám obrátit se na jiného odborníka.
Irina Katin-Yartseva: První schůzka s odborníky na duševní zdraví (psycholog, psychoterapeut, psychiatr) obvykle trvá asi hodinu. Vyšetření u klinického psychologa může trvat několik hodin a zahrnuje krátký příběh o sobě, odpovědi na otázky a absolvování klinických testů (jednoduché úkoly podobné těm dětským, ale odhalující důležité rysy duševních funkcí).
Julia Karacheva: Při první konzultaci se psychiatr ptá na vaši pohodu, objasňuje stížnosti a znepokojivé příznaky. V případě potřeby nabízí vyplnění dotazníků (například pro posouzení míry úzkosti). Pokud jsou k objasnění diagnózy nutná další vyšetření, lékař o tom bude mluvit během konzultace. Na schůzce také uslyšíte názor na možné možnosti léčby problému (psychoterapie, léčba drogami, která).
Je pravda, že když začnete chodit k psychospecialistům, bude to trvat roky, ne-li navždy?
Maria Dubrovina: Vše záleží na klientovi a jeho problému. Pokud se jedná o psychodispenzární pozorování, pak ano, možná budete léta nebo dokonce celý život chodit ke specialistovi. Jsou nemoci (například schizofrenie), které nelze výrazně napravit, lze je pozorovat pouze jako prevence akutních stavů.
Irina Katin-Yartseva: Ne každý potřebuje dlouhodobou práci, ne každý si ji může dovolit. Specialista volí strategii na základě stavu klienta, jeho cílů, zdrojů a přání. Klient má také vždy právo na přestávku, přerušit práci, považuje výsledek za dostatečný (nebo z jiných důvodů), nebo ji prodloužit a formulovat nové cíle.
Proč vám tito specialisté nikdy neřeknou přesný počet návštěv, které jsou potřeba k vyřešení problému? Takhle můžeš chodit do konce života!
Milena Hampel: Protože každý má jiné tempo, jiná zranění a jiné způsoby, jak je kompenzovat. Není možné dopředu vědět, jak dlouho to bude trvat. Navíc jeden požadavek je často vláknem do druhého.
Maria Dubrovina: Protože zatímco terapie probíhá, život klienta pokračuje. Kvůli novým událostem se objevují nové požadavky a něco přestává vzrušovat. Proto není možné spočítat přesný počet návštěv.
Existuje jistý způsob, jak rozeznat odborníka na duševní zdraví od šarlatána? V jakém okamžiku byste měli být opatrní?
Julia Karacheva: Osoba, kterou chcete kontaktovat, musí mít vyšší vzdělání. Neváhejte a zkontrolujte doklady. Specialista se také chová eticky:
- nesoudí ani zesměšňuje
- zachovává mlčenlivost
- neprojevuje žádný sexuální zájem
- nevstupuje do neformální přátelské komunikace
- jasně uvádí cenu, čas a pracovní podmínky
- neumožňuje žádnou výměnu služeb za práci
- nepředepisuje farmakologické léky, aniž by byl lékařem.
Milena Hampel: Vyplatí se zeptat psychoterapeuta, zda prošel osobní terapií a zda má supervizora. Pokud ne, tak to nemá s psychoterapií nic společného. Psychoterapeut nemá právo porušovat mlčenlivost – například použít váš případ pro vědeckou práci bez vašeho souhlasu nebo jej probrat s někým z rodiny a přátel. Neměli byste se scházet jinde než v kanceláři a dávat si dárky. Psychoterapeut nemá právo využívat vaše spojení a služby jako klienta. (Příklad: klient kadeřníka by neměl svému terapeutovi stříhat vlasy).
Pokud je některá z těchto zásad porušena, odejděte.
Stává se také, že se klient prostě cítí nepříjemně a nemá ke specialistovi důvěru. Někdy se lidé opravdu neshodují a není na tom nic špatného. Nejlepší je však o tom říci specialistovi před odjezdem. Možná to odhalí něco důležitého ve vašem vztahu a výrazně to posune terapii.
Naši odborníci:
