V současné době přibývá mykoplazmových a ureaplazmových infekcí urogenitálního traktu. Z mykoplazmat nalezených v genitourinárním systému si zaslouží pozornost mykoplazma hominis, mycoplasma genitalium, ureaplasma urealiticum ureplasma parvum. Mycoplasma hominis byla objevena v roce 1937. Ureaplasma urealiticum byla objevena v roce 1954 z propuštění pacienta s negonokokovou uretritidou. Ureaplasmóza a mykoplazmóza jsou v klinických projevech velmi podobné.
Poškození urogenitálního systému mykoplazmatickou infekcí tvoří podle literatury 40 % všech zánětlivých onemocnění urogenitálního systému.
ETIOLOGIE A EPIDEMIOLOGIE
Mycoplasma hominis и ureaplasma parvum– oportunní mikroorganismy, které, když si uvědomí své patogenní vlastnosti, mohou způsobit uretritidu (U.parvum), cervicitida, cystitida, pánevní zánětlivá onemocnění (PID), stejně jako komplikace těhotenství, poporodní a postabortivní komplikace.
Míra detekce ureaplasma parvum и Mycoplasma hominis se v různých skupinách populace značně liší, pohybuje se od 10 % do 50 % (podle řady autorů – až 80 %). Ureaplasma a m hominis lze detekovat u klinicky zdravých jedinců (v 5-20 % případů). Podle různých studií M. genitalium zjištěno u 11,5 -41,7 % pacientek s negonokokovou uretritidou, u 3-54,5 % pacientek s negonokokovou nechlamydiovou uretritidou au 7-10 % žen se zánětlivými onemocněními pánevních orgánů. Diskutována je otázka etiologické role M. genitalium při rozvoji epididymitidy a prostatitidy, ale přesvědčivé důkazy o této problematice dosud nebyly získány.
Odborníci ze Světové zdravotnické organizace (WHO, 2006) U. urealyticum identifikovaný jako potenciální původce nespecifické negonokokové uretritidy u mužů a případně PID u žen. Odborníci z amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC, 2010) přitom nepovažují etiologickou roli genitálních mykoplazmat za prokázanou (s výjimkou tzv. M. genitalium) při vývoji zánětlivých procesů genitourinárního systému. V současné době Mykoplazma genitálie и Ureaplasma urealyticum jsou zařazeny do skupiny sexuálně přenosných infekcí a podléhají bezpodmínečné léčbě.
O délce trvání inkubace období Mezi pacienty s mykoplazmatickými lézemi genitourinárních orgánů stále neexistuje konsenzus. Předpokládá se, že trvání inkubační doby se může lišit od 3 dnů do tří až pěti týdnů a podle některých údajů až 50-60 dnů. Podle literatury, průměrná doba trvání inkubace období u onemocnění způsobených mykoplazmaty průměrně 19 dní.
Je známo, že mykoplazmóza a ureaplazmóza u žen a mužů jsou asymptomatické nebo obecně bez jakýchkoliv projevů nebo subjektivních pocitů. V takových případech si pacienti neuvědomují svou nemoc a nechodí do zdravotnických zařízení. Většina výzkumníků uvádí, že jediným zdrojem mykoplazmózy a ureaplazmózy je nemocný člověk. K infekci dochází výhradně u mužů sexuálně.
Mezi sexuální aktivitou a výskytem mykoplazmózy a ureaplazmózy existuje přísný vztah. Tyto infekce se často nacházejí v genitourinárních orgánech mužů i žen. U žen mohou být jednotlivé případy ureaplazmy a mykoplazmy přítomny od narození, aniž by se do určité doby projevily. Frekvence jejich detekce se zvyšuje s rozšiřováním kruhu pohlavní styk. Mykoplazmata a ureaplazmata jsou jedinečné mikroorganismy. Zabírají mezipolohu mezi viry, bakteriemi a prvoky a nemají charakteristický klinický obraz.
Pro muže mykoplazmata a ureaplazmata mohou ovlivnit močovou trubici, prostatu, semenné váčky, nadvarle a močový měchýř. Je možný přechod do horních močových cest a ledvin. Nemoc je zpravidla pomalá a asymptomatická. Charakteristický mírný hlenovitý výtok z močové trubice, pocit mírného svědění, lechtání, pálení. Možný vývoj sexuálních poruch. Z komplikací, vyskytující se u mužů, je epididymitida (zánět nadvarlete), orchitida (zánět varlete) a orchiepididymitida (zánět nadvarlete a varlete najednou) a neplodnost.
Микоплазмоз a уреаплазмоз u žen má své vlastní vlastnosti. Infekce se zjišťuje u žen s chronickým zánětem ženských pohlavních orgánů (zánět vaječníků, pochvy, cystitida, pyelonefritida). Čerstvé akutní urogenitální léze s mykoplazmózou a ureaplazmózou u žen jsou zřídka pozorovány. Obvykle se projevují krátkodobými, mírnými pocity svědění v oblasti genitálií a slabým, přechodným výtokem z pochvy a močové trubice, které pacientky neznepokojují.
Při výskytu nepříznivých faktorů (snížená imunita, hormonální poruchy) ovlivňující průběh mykoplazmových a ureaplazmových infekcí, různé komplikace. Jako jsou záněty pochvy, děložního čípku, přívěsků, neplodnost, komplikace v těhotenství a porodu, samovolné potraty. Novorozenci se také mohou nakazit mykoplazmaty a ureaplazmaty při průchodu porodními cestami.
Indikací k léčbě je přítomnost klinických a laboratorních příznaků infekčně-zánětlivého procesu, u kterého nebyly identifikovány jiné, pravděpodobnější patogeny: C. trachomatis, N. gonorrhoeae, T. vaginalis, M. genitalium.
Indikace k léčbě při absenci klinických příznaků zánětlivého procesu je identifikovat ureaplasma Spp. a/nebo m hominis u dárců spermatu, osob s diagnózou neplodnosti a žen s anamnézou potratu a perinatálních ztrát.
Sexuální partneři infikovaných osob ureaplasma Spp. a/nebo m hominis, podléhají léčbě, pokud mají klinické příznaky a laboratorní známky zánětlivého procesu urogenitálních orgánů (s výjimkou jiné etiologie tohoto zánětlivého procesu).
Léčba mykoplazmózy a ureaplazmózy komplex. Zahrnuje použití širokospektrých antibiotik, imunostimulační terapie, fyzikální terapie, lokální procedury a tak dále. Je nutné dodržovat vhodnou dietu (vyjma alkoholu, koření). Léčba musí být prováděna sexuálně partnery zároveň. Zvláště důležité je sledování pacientů po ukončení léčby po dobu dvou až tří měsíců. Často musí lékaři k vyléčení použít několik kurzů, protože jeden nestačí. Je třeba mít na paměti, že mykoplazmóza a ureaplazmóza zřídka existují izolovaně. Často se kombinují mezi sebou a jinými infekcemi.
Měli byste pečlivě sledovat sebe a své zdraví. Pokud zaznamenáte výtok, nepříjemné pocity při močení, bolest při pohlavním styku, menstruační nepravidelnosti nebo krvácení, měli byste se rozhodně poradit s lékařem. Hlavní je nenaletět levné, nevyzkoušené reklamě.
Reference:
Federální klinické směrnice pro léčbu pacientů s urogenitálními chorobami způsobenými Ureaplasma spp., Mycoplasma hominis. 2015
Mykoplazmóza je infekční onemocnění patřící do třídy sexuálně přenosných infekcí (STI), které je způsobeno specifickým patogenem – mykoplazmaty. Mykoplazmata byla objevena ve 30. letech dvacátého století, zaujímají mezilehlou pozici mezi bakteriemi a viry a dlouho byla považována za saprofytickou mikroflóru, která neovlivňuje lidské zdraví. Od 1960. let 45. století nejprve přitahovaly pozornost jako zdroj patologických, nejčastěji zánětlivých procesů v lidském těle. V současné době je známo mnoho typů mykoplazmat, z nichž několik druhů je pro člověka nebezpečných – Mycoplasma genitalium, Mycoplasma hominis, Mycoplasma pneumonia a Ureaplasma urealiticum. Kromě poškození urogenitálního systému mohou mykoplazmata způsobit poškození dýchacího systému, zánětlivá onemocnění hrtanu, nosohltanu, plic a průdušek. Ve vnějším prostředí jsou mykoplazmata nestabilní a rychle hynou při zahřátí, působením přímého slunečního záření nebo vlivem slabých dezinfekčních prostředků. Zdrojem onemocnění ureaplasmóza a mykoplazmóza je nemocný člověk. Nejčastěji se infekce vyskytuje pohlavním stykem, ale existuje také cesta přenosu v domácnosti prostřednictvím domácích potřeb, prádla, ručníků a žínek. U zánětlivých onemocnění urogenitálního systému se mykoplazma (ureaplazma) nachází ve 50–5 % případů. Jsou detekovány v 8-XNUMX% případů u zdravých lidí, což naznačuje existenci asymptomatických forem onemocnění nebo nosičství mykoplazmat. Infekce se aktivuje pod vlivem vnějších a vnitřních faktorů – stres, hypotermie, snížená imunita v důsledku předchozích onemocnění, v těhotenství a při porodu.
Příznaky
Mykoplazmóza (ureaplasmóza) má zpravidla chronický průběh s mírnými příznaky různého řádu, stejně jako asymptomatický průběh onemocnění. Doba trvání latentního období onemocnění se může pohybovat od několika dnů do několika měsíců a dokonce let. U mužů je postižena močová trubice, parauretrální vývody, močový měchýř, prostata, semenné váčky, varlata a nadvarlata. U žen je postižena močová trubice, parauretrální vývody, pochva, malé a velké vestibulární žlázy, děložní hrdlo a tělo dělohy, vejcovody, vaječníky a pánevní pobřišnice. V chronickém průběhu onemocnění symptomy ne vždy přitahují pozornost pacienta. Muži mohou mít ráno po konzumaci kořeněného jídla nebo podchlazení slabý hlenovitý výtok. Chronická mykoplazmová nebo ureaplazmatická uretritida může být doprovázena pocitem těžkosti, nepohodlí a někdy mírným pocitem pálení v močové trubici. Pacient zpravidla konzultuje lékaře, pokud existují příznaky existujících komplikací – prostatitida, vesikulitida, orchitida nebo epididymitida. U žen je mykoplazmóza také většinou asymptomatická, jen u některých pacientek je doprovázena pocitem tíhy v podbřišku a bolestí v bederní oblasti, zejména při menstruaci. Mykoplazmóza u žen může vést k rozvoji předčasného porodu, časnému prasknutí plodové vody a může způsobit horečnatou reakci během porodu a v poporodním období, provokující zápal plic a rozvoj meningitidy u novorozenců. U mužů i žen je mykoplazmatická infekce častou příčinou neplodnosti.
Diagnostika.
Stejně jako u jiných skrytých sexuálně přenosných infekcí (STI) je důležitým principem pro diagnostiku mykoplazmové infekce frekvence a pravidelnost. U mužů a žen, kteří jsou sexuálně aktivní mimo manželství, musí být test na přítomnost mykoplazmat proveden jednou za šest měsíců. U osob žijících v manželství by četnost měla být od jednoho roku do jednoho a půl roku. Pacienti s onemocněním nosohltanu, mandlí, průdušek, chronickým zápalem plic a bronchiálním astmatem by měli podstoupit povinné vyšetření na přítomnost mykoplazmat. V diagnostice mykoplazmózy mají primární význam molekulárně biologické metody, především PCR (DNA diagnostika) a sérologické enzymatické imunosorbentní diagnostické metody (ELISA). Důležitou etapou diagnostiky mykoplazmových a ureaplazmatických infekcí je diagnostika komplikací – zánětlivých procesů v orgánech genitourinárního systému. U mužů se diagnostikuje prostata, semenné váčky, močový měchýř, šourek, vyšetřuje se sekret prostaty, moč ve třech dávkách, spermogram, funkce močového měchýře (UFM), ultrazvukové vyšetření. U žen se provádí vyšetření výtoku a moči, vyšetření poševního vestibulu, kolposkopie, ultrazvukové vyšetření pánevních orgánů. S přihlédnutím k časté kompatibilitě mykoplazmózy a ureaplazmózy s jinými infekcemi urogenitálního systému je indikována DNA diagnostika nebo kultivační kultivace pro jiné specifické STI.
Léčba.
Léčba se provádí pod přímým dohledem a podle pokynů lékaře. Doba léčby nekomplikované mykoplazmózy nebo ureaplazmózy je asi 3 týdny, ale může být prodloužena, pokud se objeví komplikace. Obecnou povinnou podmínkou úspěšné léčby je současná léčba sexuálních partnerů – včetně situací, kdy je mykoplazma nebo ureaplazma spolehlivě detekována pouze u jednoho z nich. Během procesu léčby a následné kontroly je sexuální aktivita oběma partnerům zakázána. Proces léčby je složitý a zahrnuje jak specifická antibakteriální léčiva, tak nespecifická činidla a fyzioterapii. Kromě specifických antibakteriálních látek (doxycyklin, vibramycin, ofloxaciny, ciprofloxaciny aj.) jsou pacientům předepisovány i imunomodulační léky, nejčastěji endogenní induktory interferonu. Léčba se provádí přísně individuálně, s přihlédnutím k charakteristikám průběhu onemocnění, stádiu zánětlivého procesu, jeho lokalizaci, přítomnosti nebo nepřítomnosti dalších komplikací. Pacient s mykoplazmózou je považován za vyléčeného, pokud 1 měsíc po léčbě není mykoplazma nebo ureaplazma zjištěna kontrolními laboratorními testy.
