Pocity prázdnoty a izolace vedou k emočnímu stavu zvanému osamělost. Můžete se k němu vztahovat různými způsoby – pozitivně (vychutnejte si příležitost odpočinout si od komunikace), neutrálně (nevšímejte si toho) nebo pasivně (bolestně se znepokojujte, znervózňujte, panikaříte). Pokud se budete řídit třetím scénářem, může vzniknout celá fobie – autofobie, tedy strach ze samoty. V našem článku se podíváme na příznaky, příčiny a léčbu této poruchy.
Co je autofobie
- eremofobie (z řeckého eremos – opuštěný, strach z opuštěných míst);
- izolofobie (z řeckého solenent – osamělost).
- monofobie (z řeckého mono – jeden).
Specifičnost autofobie spočívá ve výskytu iracionálního a nadměrného strachu za určitých podmínek. Přesněji řečeno, člověk pociťuje úzkost a dokonce paniku, když se ocitne v dlouhodobé izolaci od ostatních lidí.
Ve Spojených státech se asi 12,5 % dospělých bojí samoty, ale v různých projevech. Jde většinou o mírné případy, kdy dochází k mírnému nepohodlí z dlouhodobého samoty. Člověk se nudí, chce se vrátit k aktivní socializaci a hledá komunikaci. Existují i těžké formy autofobie, kdy zasahuje do života, ovlivňuje rozhodování a pacient sám poruchu před okolím pečlivě skrývá.
Stojí za to oddělit strach z osamělosti a strach ze samoty: v psychologii se ten druhý nepovažuje za odchylku, protože člověk je společenská bytost a být blízko k jiným lidem je naší přirozenou potřebou.
I v hlučné společnosti můžete cítit osamělost. Můžete být v srdci osamělý a zároveň být ženatý, mít děti atd. Proto je pro diferenciální diagnostiku důležité pochopit, čeho se člověk bojí – pocity osamělosti nebo situace, kdy zůstane sám. Hranice mezi pojmy je tenká, ale význam je velmi odlišný.
Čtěte také: Proč jsou hodné dívky tak často osamělé
Autofobie: důvody
Nejčastějším důvodem rozvoje iracionálního strachu ze samoty je nějaká událost, negativní zkušenost nebo psychické trauma prožité v dětství. Například když rodiče nechali dítě dlouho doma nebo mu vyhrožovali, že ho dají na internát kvůli špatnému chování. Také obavy ze smrti blízkého člověka mohou vést k autofobii.
Existují také osobní a sociální důvody pro strach z osamělosti:
✓ Nešťastná láska, kdy se člověku nedostává reciprocity od předmětu sympatie a velmi těžce to nese.
✓ Syndrom opuštěného hnízda, kdy dospělé děti opouštějí domov svých rodičů.
✓ Blížící se stáří – obvykle starší lidé mají extrémně úzký okruh kontaktů a po smrti svého manžela trpí.
✓ Rozvod a obrovské životní změny, které následovaly.
✓ Stěhování do jiného města nebo jiné země.
Autofobie: příznaky a následky neléčené
Projevy strachu z osamělosti u mužů a žen se prakticky neliší:
- nárůst úzkosti i při pomyšlení, že zůstane sám v jakékoli triviální situaci: v dopravě, doma, v jakékoli místnosti;
U dětí se autofobie projevuje v podobě hořkého pláče nebo hysterie během nucené osamělosti. V závažných případech dochází k autonomním symptomům a neurologickým poruchám.
Abyste pochopili, zda se jedná o jednorázovou epizodu nebo o plnohodnotnou fobii, musíte po dobu 6 měsíců sledovat duševní reakce na situace osamělosti. Pokud se opakují extrémně zřídka a nesystematicky, pak se pravděpodobně jedná o situační strach, se kterým člověk úspěšně bojuje. Aby se z toho vyvinula fobie, jsou potřeba určité předpoklady:
- zvýšená úzkost;
- neuróza nebo dlouhodobý stres;
- nízké sebevědomí;
- sklon k samokopání;
- infantilismus.
Co se stane, když se autofobie neléčí?
Ignorování strachu ze samoty není nejlepším řešením, protože časem se bude jen zhoršovat a může mít významný dopad na různé oblasti lidského života.
Triviální příklad: žena s autofobií bude tolerovat špatného manžela (alkoholika nebo násilníka) jen proto, že se po rozvodu bojí žít sama.
Lidé s akutním strachem z osamělosti jsou připraveni udělat cokoliv, aby se nedostali do této traumatické situace. Mohou jednat na úkor svých zájmů, ale co je ještě horší, souhlasí s pošlapáváním zájmů ostatních ve prospěch své fobie.
To znamená, že jakýkoli vztah s takovým člověkem – láska, přátelství, rodina, přátelství nebo dokonce práce – bude obsahovat složku strachu. Zaměstnanec například nepojede na služební cestu, protože se bojí cestovat sám, a vymyslí si jakoukoli výmluvu, proč nejet, nebo s sebou poslat někoho dalšího. Měl by management tolerovat takové manipulace?
Ve vztahu k rodinným vztahům může mít neléčená autofobie podobu separační úzkostné poruchy – u rodičů i dětí. V žádném případě nedovolí mladé generaci se přirozeně a včas „oddělit“ a žít samostatný život.
Psychologie strachu z osamělosti
Iracionální strach z osamělosti je specifický stav, který má řadu charakteristických rysů:
✓ Za prvé – na tomto strachu není nic divného ani zavrženíhodného, protože ve skutečnosti se mnoho lidí bojí samoty. Přinejmenším se jim tento pocit nelíbí a snaží se najít přátele a být ve společnosti.
✓ Za druhé — autofobii lze vyléčit, lze ji snadno napravit.
✓ Za třetí — osamělost nelze považovat za něco špatného, traumatického nebo nežádoucího. Svatozář stresu a negativity kolem toho tvoří pouze subjektivní vnímání jednotlivých lidí.
✓ Za čtvrté — autofobie je považována za indikátor důležitých a nenaplněných potřeb v životě člověka.
Chcete-li porozumět příčině svého strachu a porozumět tomu, co signalizuje, musíte nejprve uznat problém a vypočítat, kolik energie je vynaloženo na skrývání a vyžívání se této emoce. Jakmile se ukáže, že působivou část života tráví ve prospěch fobie z osamělosti, odhodlání s ní bojovat se zvýší.
Souběžné nemoci
Autofobie se může objevit na pozadí jiných poruch, například:
- agorafobie – jedná se o strach z otevřených prostor a davů, ale v některých zdrojích tento termín označuje strach z nebezpečné nebo stresové situace, kterou nelze opustit a pomoc není vždy dostupná (například pěší turistika v horách nebo létání na letadlo, jízda výtahem);
Autofobie mění charakter člověka. Stává se vrtošivým, náročným, houževnatým a dokonce posedlým. Zároveň prokazuje tajnůstkářství a soustředěnost na vlastní prožitky. Komunikace s ním připomíná těžkou povinnost, kdy se strach ze samoty může stát předmětem manipulace ze strany blízkých.
Jak poznat strach z osamělosti
Vzhledem k tomu, že autofobie je porucha založená na emocích strachu, je ke stanovení diagnózy zapotřebí odborník na duševní zdraví. Provede psychologické vyšetření, při kterém zhodnotí anamnézu, přítomnost doprovodných poruch a rozsah onemocnění.
Pacientovi je položeno mnoho otázek, aby se zjistilo, jak autofobie ovlivňuje jeho každodenní život, jaké úpravy provedl ve svém denním režimu, aby se s poruchou vyrovnal.
Často jsou kromě strachu ze samoty přítomny i další fobie. A jejich vliv na chování a vnímání člověka se vzájemně zvyšuje. Proto je pro sestavení léčebného plánu důležité identifikovat všechna existující souběžná duševní onemocnění a fobické poruchy.
Jak se zbavit strachu ze samoty
Podívejme se na nejběžnější a nejúčinnější přístupy k léčbě autofobie:
- Expoziční terapie – tato technika je zaměřena na odstranění vyhýbavého chování, které se již u pacienta stalo dominantním. Jeho strach doslova diktoval, co dělat a co ne. Například kvůli strachu ze samoty člověk nikdy sám nechodí po ulici nebo nemůže jít na výlet alespoň do sousedního města. Taktika vyhýbání se jakýmkoli stresovým situacím je diktována ochrannými mechanismy psychiky, ale způsobuje pouze škodu. Protože psychika dokáže zvažovat i banální životní scénáře, kdy se ostatní lidé cítí docela pohodlně, nebezpečně. Při expoziční terapii odborník najde zdroj fobie a pacienta k němu opakovaně vrací. Nejprve se vše odehrává formou fantazie, vizualizace. Poté práce pokračuje v reálných situacích. Cílem léčby je zvýšit toleranci k samotě v určitých prostředích. Intenzita propracování situací se zvyšuje, až pacient přestane v každé z nich pociťovat hluboký strach ze samoty.
- Kognitivně-behaviorální terapie. Má podobný přístup jako předchozí technika: pacient je čas od času umístěn do stresových situací, které vyvolávají záchvat strachu. Jeho úkolem je však v tomto případě naučit se odolávat pocitu osamělosti a nereagovat na něj emocí strachu. Akce psychoterapeuta jsou zaměřeny na studium způsobu myšlení člověka během aktivace fobických zážitků.
V důsledku toho si pacient uvědomí, že je ve stresové situaci, ale již necítí obvyklý strach. Ve skutečnosti se fobie rozvine do mírného nepohodlí a časem zmizí.
Spolu s psychoterapií se berou i léky. Jejich cílem je snížit příznaky autofobie a dodat sílu ke spolupráci s psychoterapeutem. Typicky se předepisují léky, které regulují reakci organismu na adrenalinovou stimulaci – betablokátory, které pomáhají snižovat intenzitu stresové reakce.
Podobný účinek mají sedativa. Snižují úzkost a pomáhají vám relaxovat. Ale délka užívání a dávka musí být pečlivě ověřena lékařem, protože je možná závislost.
Pomocné terapeutické techniky, jako jsou relaxační techniky, se také ukázaly jako účinné:
- dechová cvičení;
- jóga a meditace;
- řízené mentální obrazy (vizualizace);
- self-talk pro sebeuklidňující účely.
V některých případech domácí mazlíčci, kteří potřebují péči, lásku a péči, pomohou zbavit se strachu z osamělosti. Dobrovolnictví – pomoc na dobrovolné bázi – naplní váš každodenní život starostmi a nedovolí vám se nudit. Někteří lidé nacházejí spásu v náboženství a sebepoznání.
Účinný lék na strach ze samoty nám poskytla moderní technologie: internet, sociální sítě, instant messenger – náhražky komunikace. Ukázali, že socializace může být nejen reálná, ale i virtuální. Jako způsob boje proti dalšímu záchvatu autofobie jsou velmi účinné. Nejsou ale vhodné pro systematickou práci na poruše a úplném vyléčení.
Jsou lidé, kteří rádi tráví čas o samotě, snadno se něčím zaměstnávají a nemají rádi hlučnou společnost. Často se jim říká introverti a kontrastují s extroverty. Touha být neustále na veřejnosti však může být známkou nemoci. Známkám a metodám léčby autofobie rozumíme spolu s odborníkem.
Co je autofobie
Autofobie je bolestivý, patologický strach z osamělosti [1]. Existují další názvy pro nemoc: „monofobie“, „eremofobie“, „izolofobie“ [2]. Zároveň je důležité pochopit, že je běžné, že naprosto všichni lidé se čas od času cítí osamělí, a to je normální.
O patologii stojí za to mluvit pouze v případech, kdy strach být sám se sebou brání vést normální životní styl a vede k destruktivnímu chování [3]. To se může projevit jak jednáním (promiskuita v kontaktech, nevhodná společnost, závislost na rodině a partnerovi apod.), tak zdravotními problémy (například panické ataky či deprese).
Je těžké přesně spočítat, kolik lidí na světě trpí autofobií. Faktem je, že mnoho případů zůstává nediagnostikováno, lidé raději své obavy tají, aniž by se obrátili na odborníka, nebo si ani neuvědomují povahu problémů. Je známo, že ve Spojených státech přibližně 12 % dospělých trpí strachem ze samoty, jedná se však převážně o mírné případy poruchy [4].
Příčiny autofobie
Autofobie se může vyvinout téměř u každého člověka a mezi její příčiny se například řadí jak přehnaná ochrana, tak zanedbávání rodičů. Celá věc spočívá v tom, že není možné určit jediný důvod, který vede k bolestnému strachu z osamělosti. Odborníci mohou vytvářet pouze hypotézy a existují pro to pochopitelné důvody.
Ksenia Bekenova, praktikující psycholožka, specialistka na krizové stavy a fobie
„Jako každá fobie je i strach z osamělosti multifaktoriální příběh. Souhrn událostí a reakcí vede ke vzniku autofobie. Tento stav se vyvíjí spontánně. Toto onemocnění má extrémně individuální vývoj.
Každá osoba s diagnózou autofobie bude mít svůj vlastní příběh, ve vzácných případech poněkud podobný ostatním. Tato vlastnost je v zásadě vlastní všem duševním poruchám: můžeme pouze pozorovat konečný výsledek a předpokládat, hádat, vytvářet hypotézy o příčinách onemocnění.
Vznik autofobie tedy může být způsoben traumatem z dětství, šokovým traumatem nebo souhrnem neškodných faktorů, které se díky nízké psychické odolnosti rozvinuly v přitěžující okolnost – fobii.“
Příznaky autofobie
Mezi projevy autofobie patří „poplachové zvonky“, které vyžadují povinnou konzultaci s odborníkem:
- deprese;
- sebevražedné myšlenky;
- obsedantně-kompulzivní neuróza;
- neustálá melancholie;
- trvale špatná nálada;
- přetrvávající úzkost;
- neustálá touha někomu pomoci, i když na to nejsou prostředky, obsedantní touha obětovat se;
- nesnášenlivost osamělosti a v důsledku toho ochota zvolit si jakoukoli společnost nebo činnost, jen nezůstat sám se sebou;
- jakákoli nepřizpůsobivost a nelogické chování;
- záchvaty paniky;
- pocit nesnesitelné prázdnoty;
- neustálé vlastní nepohodlí.
Léčba autofobie
Ksenia Bekenova:
„Radím vám, abyste zašli k různým specialistům: čím více diagnostiky, tím úplnější obrázek. Nejprve byste měli jít k psychiatrovi, aby stanovil diagnózu, poté k psychoterapeutovi, aby zvolil léčebnou strategii. Mohou být vyžadovány léky.
Autofobie je diagnostikována pohovorem. Atestovaný lékař, který se specializuje na fobie, stráví hodinu kladením otázek o věcech, jako je život, dospívání a tak dále. V důsledku toho psychiatr stanoví diagnózu. Léčba by měla být v ideálním případě kombinovaná a zahrnovat buď pouze psychologické postupy, nebo speciální léky.“
Jaké metody léčby autofobie dnes existují a jak účinné jsou?
1. Expoziční terapie
Toto je technika, jejíž podstatou je, aby se pacient „díval svému strachu do očí“.
Ksenia Bekenova:
“Expoziční terapie není vždy nejlepší způsob, jak se s touto fobií vypořádat.” Autofobie je hluboká osobní krize, kterou nelze jednoduše „vykořenit“ tím, že zůstaneme sami se sebou. Tato terapie využívá techniku přímého čelení svému strachu, ale v tomto případě nebude mít velký účinek.“
2. Kognitivně behaviorální terapie (CBT)
Používá se k léčbě deprese, úzkosti, nutkavých poruch a závislostí. Během terapie se pacient s pomocí psychologa snaží přijít na to, zda mu obvyklý typ myšlení pomáhá nebo překáží.
Ksenia Bekenova:
„Všechny behaviorální terapie jsou skvělé při řešení destruktivních nebo deviantních vzorců chování. Pokud je člověk zvyklý dělat něco, co si škodí, tak mu to pomohou odnaučit. Ale nedotýkají se samotného jádra krize. Behaviorální terapii lze přirovnat k velmi užitečné, důležité a nezbytné náplasti. V případě autofobie je však důležité sáhnout hlouběji a pochopit její podstatu. Fobie je odrazem hluboké osobní krize.
Vezměme si těžký případ, kdy se fobie již zakořenila a brání člověku v normálním životě. Léčba pak bude pravděpodobně zahrnovat léky a CBT k nápravě deviantního nebo rušivého chování. Také bych důrazně doporučil obrátit se na existenciální analýzu nebo gestalt terapii, protože pomáhají najít základní příčiny krize a dobře se vyrovnat s fobiemi. Tyto dvě metody pomáhají řešit problém do hloubky a systematicky.“
3. Léky
Jejich použití je povoleno pouze na předpis lékaře. Můžeme mluvit o sedativech, antidepresivech nebo psychostimulanciích.
Ksenia Bekenova:
„Pokud je problém zakořeněný a dochází k psychofyzickým projevům v podobě záchvatů paniky, atopické dermatitidy nebo deprese, pak se bez léků neobejdeme. To je nezbytné ke snížení příznaků a k větší úspěšnosti léčby.“
4. Dechová cvičení
Dechová cvičení pomáhají snížit úzkost, klidné dýchání a vrátit normální srdeční frekvenci během záchvatu paniky – volitelný, ale běžný příznak autofobie.
Ksenia Bekenova:
„Pokud jde o dechová cvičení, nejde o všelék, ale o nezbytný základ pro snížení mobilizace těla. Jakýkoli afektivní stav, kdy je puls zvýšený a dýchání je obtížné, lze neutralizovat zpomalením dýchání. Fyzická práce je naprosto nezbytná. Například se zhluboka a pomalu nadechněte nosem (počítejte do čtyř), pak na vteřinu vydržte a vydechněte ústy (také počítejte do čtyř). Tento způsob dýchání pomáhá snižovat napětí v těle, přivádí srdeční tep do normálního rytmu a člověk se uklidňuje.“
5. Přepínání pozornosti
Ksenia Bekenova:
„V kritických situacích není vždy možné dýchat. V tomto případě se můžete uklidnit přepnutím pozornosti. Zkuste například najít pět modrých předmětů v místě, kde se nacházíte. Pak černá, zelená, žlutá a tak dále.“
6. Jóga
Prastará praxe zaměřená na nalezení integrity v životě, která zahrnuje provádění ásan (speciálních fyzických cvičení), dechových technik a meditace (pasivní a aktivní).
Ksenia Bekenova:
„Cvičení těla hodně pomáhá – zejména jakékoli pomalé jógové komplexy, například lokomoční jóga. Během lekce se pracuje s vlastní vahou, procvičují se všechny klouby. Tato měkká zátěž pomáhá redistribuovat stres. Voda také dobře uvolňuje stres a svalové napětí, takže můžete přidat plavání.“
