Od teologů často slýcháme, že v islámu není dovoleno zobrazovat živou bytost, ať už jde o osobu nebo zvíře, není dovoleno mít doma fotografie, obrazy nebo sochy znázorňující živé bytosti a že nejeden anděl nebude vstoupit do takového domu. Na podporu jsou citována slova proroka Mohameda a prohlášení islámských učenců. Zkusme na to přijít sami.
Většina vědců dává k obrázkům následující vysvětlení:
1. Kreslit rukama a dělat sochy živých bytostí je haram.
2. Je haram udržovat obrazy a sochy živých bytostí v jejich úplné podobě.
3. Je povoleno vyobrazení, na kterém není živý tvor zcela vyobrazen, v podobě, ve které nemohl zůstat živý.
4. Jsou povoleny nejasné obrázky živých tvorů, které jsou tkané při výrobě látky.
5. Je dovoleno dělat obrazy neživých věcí.
6. Hračky pro děti, zejména panenky pro dívky, jsou povoleny.
Současně, pokud jde o fotografii a video, názory mezi moderními vědci jsou rozděleny:
1. Ukládání fotografií je zakázáno v jiných než nezbytných případech (například pasová fotografie). Televize, internet a vše, co souvisí s obrázky, je zakázáno.
2. Ukládání fotografií je povoleno, avšak za následujících podmínek:
– fotografie nebudou zavěšeny, protože andělé nevstupují do domů, pokud jsou tam zavěšeny obrazy;
— uložené fotografie nepřispějí ke vzniku polyteismu.
3. Uchovávání fotografií je povoleno, pokud jsou prezentovány pouze v digitální podobě a nejsou vytištěny na papíře. Nebo jsou vytištěny na papíře (například v časopisech, novinách) za účelem zaznamenání jakýchkoli důležitých událostí.
Všichni jsou jednotní v otázce vysílání nebo sledování živého vysílání – to je zcela přijatelné, protože člověk mluví do vysílání v reálném čase.
Hadísy o zákazu výtvarného umění.
Přejděme k hadísům.
Existuje hadís od Buchariho a Muslima, ve kterém prorok řekl:
„Alláh Všemohoucí řekl: „Kdo by mohl být nespravedlivější než ten, kdo se snaží vytvořit něco podobného tomu, co jsem stvořil já? Nechte je vytvořit mravence, nebo je nechte vytvořit zrnko pšenice nebo ječmene!
Tento hadís údajně zakazuje výtvarné umění. Ale o kresbách nebo sochách tu není ani slovo. Během poselské mise proroka Mohameda byli básníci, kteří se pokusili vytvořit něco podobného jako Korán. S největší pravděpodobností se o nich diskutovalo.
Jiné hadísy odsuzují umělce a vyhrožují jim nejstrašnějšími mukami v pekle[2]. Umělci v pekle budou nuceni oživit své obrazy, ale nikdy se jim to nepodaří[3]. Ale samotné obrazy, vytvořené umělcem a zjevně animované Všemohoucím, budou své tvůrce mučit[4]. Pravda, není jasné, proč najednou v hadísech čekají na umělce ta nejstrašnější muka, když je stejně jako v Koránu černé na bílém psáno, že takové věci čekají ty, kdo spojovali partnery s Alláhem. A o žádných umělcích tam není ani slovo.
Některé hadísy jsou docela matoucí a protichůdné. Například hadís z Buchari a Muslim říká, že prorok, který se vracel z tažení, uviděl doma závěs s obrazy živých bytostí, které nechala pověsit Ajša, a rozloučil se, že „v den vzkříšení ti, kteří se snaží stát se jako Alláh ve stvoření.” Aisha dále říká, že roztrhli závěs a udělali z něj polštář[5]. A to prý znamená, že obrazy živých bytostí jsou povoleny na polštářích. V jiném hadísu Aisha uvedla, že v jejich domě byla záclona s obrazem ptáka. Prorok Muhammad jí řekl, aby otočila závěs na druhou stranu, protože mu to připomínalo světské[6]. Třetí hadís nás mate ještě víc. Prorok řekl Aiše, aby sundala vlněný závěs, protože ho rozptylovala během modlitby[7]. Kde je tedy pravda? Můžete ze závěsů vyrobit polštáře, nebo je úplně odstranit, nebo jen během modlitby, abyste je neviděli? A proč polštáře? Jsou povoleny obrázky živých tvorů například na ponožkách? Nebo rukavice? Kde je hranice mezi zákazem a povolením? Jsou všechny tři hadísy jedním příběhem, vyprávěným v různých obměnách, nebo Aiša napoprvé neposlechla slova proroka? Je to nějak zvláštní.
Podle hadísů byl prorok dosti rozporuplná osoba a nemohl se rozhodnout, co s obrázky dělat. Ve svém vlastním domě se prorok choval k obrazům víceméně tolerantně, ale jakmile šel k někomu na návštěvu a viděl zakázané umění v domě někoho jiného, otočil se a odešel[8], nebo do domu nevstoupil, dokud vlastník se zbavil zakázaného[9], nebo umění sám zničil[10].
Abychom nepochybovali o zákazu obrazů živých bytostí, jsou uvedena přímá slova proroka:
“Andělé nevstupují do domů, ve kterých je pes, obraz nebo něco poskvrněného.”[11]
„Prorok zakázal uchovávat obrazy v domech a také je vytvářet“[12].
Aby se zbavil zakázaného obrazu (nebo sochy), prorok nařídil, aby byla odstraněna pouze hlava obrazu/sochy a pak by se stala nepoužitelnou[13].
Výjimkou jsou panenky, které jsou podle hadísů Bukhariho a Muslima přípustné[14].
Vše výše uvedené neplatí pro neživé předměty. Je například dovoleno zobrazovat přírodu[15].
Zde je to, co nám vědci říkají:
— Hadísy hovoří o jakýchkoli obrazech, které mají duši[16].
— Obrázky zahrnují také fotografie[17].
— Malikiitský madhhab věří, že i prohlížení obrázků živých bytostí je zakázáno[18].
— Není radno modlit se v šatech, které zobrazují živé bytosti[19].
– Není dovoleno odstraňovat animované objekty a ukládat je, pokud to není nutné[20].
— Ukládání je povoleno, nikoli však tisk[21].
Již jsem řekl výše, že některé hadísy vůbec nezmiňují obrazy ani sochy. Říká pouze, že lidé nebudou schopni vytvořit něco podobného, co stvořil Alláh. Také jsem zmínil, že v prorockých dobách Mohameda byli nevěřící básníci, kteří tvrdili, že dokážou napsat knihu lépe než Korán, když slyšeli slova z Koránu:
„Jestliže jsi na pochybách o tom, co jsme svému služebníku zjevili, pak sepiš jednu podobnou súru a zavolej své svědky, mluvíš-li pravdu“ (Korán, 2:23).
Někteří básníci, kritici islámu, se o to pokusili a napsali básně podobné veršům Koránu. Spíše se o nich mluvilo v hadísech. A obrazy nebo sochy s tím nemají vůbec nic společného.
Některé hadísy obsahují slovo „tamasil“, které je z arabštiny přeloženo jako „sochy, figurky, pomníky“. Ale obvykle se to překládá jako „idoly“. A také slovo „tasavir“, používané jako synonymum[22].
Slovo „sura“ se v hadísech objevuje častěji a je přeloženo z arabštiny jako „obraz, obrázek, obrázek, postava“[23]. Toto slovo se také používá ve významu „tvář“[23].
„V teologických dílech se toto slovo častěji používá ve významu „shakl“ (tvar, obraz, postava) a „at-timsal al-mujassam“ (socha, památník, památník). Dříve většina vědců označovala figurky, pomníky, pomníky stejným slovem, jako je například obraz lidí nebo zvířat na plátně. Nazvali to všechno slovem „sura“ (přes „sod“).“[24]
Tyto pojmy mohly dříve znamenat nejen obraz, ale i idol. Tedy to, k čemu bohoslužba směřuje. Říká se, že před příchodem islámu polyteisté chovali v Kaabě přes tři sta bůžků, které uctívali. Existuje odpovídající hadís:
Usáma ibn Zaid svědčí: „Jednoho dne jsem vstoupil do Kaaby k Alláhovu poslu, ať mu Alláh požehná a dá mu mír, kdo tam byl, kdo viděl obrazy na stěnách a řekl, aby přinesl vědro vody. Přinesl jsem mu vodu a on, ať mu Alláh požehná a dá mu mír, smyl tyto obrazy a řekl: “Ať Alláh zničí národy, které zobrazují to, co nestvořili.”[25]
Všimněte si prosím, že je zde použito slovo „obrazy“, kdy význam měl být „modly“ nebo „obrazy idolů“. A to nemusí být nutně chápáno jako kresba. Také se říká, že Posel zničil figurky idolů v Kaabě.
Hadísy, že anděl nevstoupí do domu, ve kterém jsou obrazy, sochy a pes[26], jsou samy o sobě z logického hlediska pochybné. Řekněme, že věřící byl unesen a umístěn do místnosti se zakázanými věcmi. Rozhodl se modlit, anděl sestoupil z nebe, aby této osobě pomohl, ale nemohl se k této osobě dostat, protože v místnosti, kde se osoba modlila, byla socha, obraz nebo pes. Z toho plyne, že mu Alláh nemohl pomoci (atag1firullah!) Takže to dopadá? Existuje súra zvaná „Jeskyně“ číslo 18. Vypráví o lidech, kteří se ukryli v jeskyni před vládcem, který je pronásledoval pro jejich náboženství. Upadli do dlouhého spánku a probudili se až po tři sta devíti letech. Spolu s mladými lidmi v jeskyni byl jejich pes, který také spal. Jak nám říkají vykladači Koránu, do jeskyně přišel anděl. Ale tady je problém: jak to udělal, když tam byl pes? V této souvislosti můžeme konstatovat, že tyto hadísy jsou vymyšlené.
Je třeba poznamenat, že komentátoři 27.–XNUMX. století, jako byli al-Aini, al-Qastallani a al-Asqalani, nebrali slova hadísů o trestání umělců doslovně[XNUMX]. Vysvětlují, že to platí pouze pro ty, kteří vytvářejí obrazy pro uctívání.
Nyní se podívejme na historický aspekt zákazu zobrazení živých bytostí.
Slavný sunnitský učenec at-Tahawi věřil, že před islámem se zákaz obrazů živých bytostí vztahoval na všechny formy, protože lidé upadli do značné závislosti na obrazech a byli po mnoho staletí pod vlivem pohanství a modlářství. Během prorocké mise Mohameda mnohé zákazy postupně upadly v zapomnění. Zpočátku byly obrázky povoleny k ozdobení domácích potřeb, látek a oděvů. A pak byl zrušen zákaz dalších obrazů, kromě těch, které jsou posvěcené, uctívané a vyvyšované. Zde podle mého názoru vznikly rozpory v hadísech. Mnoho hadísů je dnes vnímáno jako konečná pravda, ale ve skutečnosti by se mohly týkat předislámských časů.
Podle hlavních islámských učenců se hadísy odsuzující obrazy objevily pod vlivem Židů, kteří konvertovali k islámu, kteří vnesli své myšlenky a přesvědčení do vznikajících dogmat islámu.
Arabští učenci, především Zeki Muhammad Hassan, považují za hlavní důvod Mohamedův nepřátelský postoj k idolům, který byl následně šířeji interpretován a rozšířen na všechny obrazy obecně. Mohamed, který vstoupil do Mekky v roce 630, nařídil zničit všechny modly stojící v Kaabě a vymazat všechny malby uvnitř chrámu. Bylo také nařízeno zničit všechny modly v domech Meccanů. Ale podle al-Azraqiho sám Mohamed nařídil uchování obrazu Panny Marie s dítětem na jednom ze sloupů Kaaby, který tam zůstal až do požáru v roce 683. Tato skutečnost naznačuje, že taková opatření Posla byla namířena proti modlám, a nikoli proti malbě a sochařství.
Četné historické skutečnosti naznačují, že obrazy nebyly zakázány ani za dob proroka Mohameda, ani po něm.
Podle Mony Siddiqui, profesorky islámských studií na univerzitě v Edinburghu, byly četné obrazy Mohameda vytvořeny muslimskými umělci během Mongolské a Osmanské říše. A dnes muslimové na takové obrázky reagují dost násilně, způsobují chaos, zabíjejí velvyslance a vyhrožují smrtí všem „nevěřícím“. Mnoho obrazů proroka Mohameda se dochovalo dodnes. A muslimové to brali s klidem. Z nějakého důvodu bylo ve středověku všude značné množství muslimských umělců, navzdory hrozným trestům v hadísech, a nikdy nebyli vystaveni náboženskému pronásledování.
Emir Humaraveyhi (884-896) v jednom ze sálů svého paláce ve Fustatu vztyčil dřevěné sochy vysoké jeden a půl lidské výšky, zobrazující sebe a jeho manželku. A na druhém konci muslimského světa, ve Španělsku, umístil Abdarrahman (912-961) před palác bronzovou sochu své ženy Zuhry.
Umar, druhý spravedlivý chalífa, používal při svátečních modlitbách v mešitě stříbrnou kadidelnici s reliéfními postavami a v domě Umarova pokladníka Yasara ibn Numeira byla vytesaná římsa.
Malba, mozaiky, sochy a reliéfy byly všudypřítomné: v palácích a chrámech. Dokonce i mince si dlouhou dobu uchovávala lidské obrazy. Často se přímo v kostelech stavěly mešity a dochovaly se v nich různé obrazy. Při stavbě nových mešit byli byzantští řemeslníci zváni na výzdobu. Slavná díla byzantských mistrů jsou mešita Qubbat al-Sakhra v Jeruzalémě a mešity v Medíně. V mešitách lze také najít předměty v podobě živých tvorů. Neznamenalo to záměrné zdobení mešit malbou nebo sochou. Někteří medinští teologové však Umajjovcům vytýkali, že jejich mešity vypadají jako kostely.
Existují také důkazy, že v domě samotného Mohameda bylo mnoho obrazů živých bytostí, jak dokazuje výše uvedený hadís, že Aisha odstranila závěsy s obrazy živých bytostí a vyrobila z nich polštáře. Podle některých teologů to bylo způsobeno tím, že bránili Mohamedovi soustředit se při modlitbě, jak říkají i jiné hadísy. A přesto prorok nepřerušil modlitbu a znovu nečetl modlitby provedené ve směru těchto obrazů[28]. Prorok měl osobní pečeť s vyřezanou postavou. Společníci Mohameda měli také pečeti s obrazy živých bytostí (lidí, zvířat, ptáků).
Postoj k výtvarnému umění se změnil kolem 29. století. S největší pravděpodobností to bylo způsobeno intenzivnějším bojem proti heretickému učení. Proto byly některé kategorie obrázků zakázány pod trestem v posmrtném životě[XNUMX]. Wahhábismus vystoupil proti obrazům ve XNUMX. století poměrně ostře, zahájil boj proti kultu svatých a nemilosrdně ničil muslimské svatyně. Trend ničení islámského dědictví radikálními hnutími je pozorován dodnes.
„Dnes se odhaduje, že více než 90 % mešit a dalších artefaktů historického zájmu bylo srovnáno se zemí. Politika ničení a nepřátelství vůči čemukoli, co má symbolický význam, již překročila hranice Saúdské Arábie a rozšířila se do dalších zemí. zemí. Zničení hrobky z 2006. století našeho letopočtu. v Samaře v Iráku v únoru 30 rozšířil rozsah této „kulturní politiky“ na další části arabského a muslimského světa. V současné době narůstají obavy, že se další památky v Iráku nebo v jiných zemích stanou obětí příznivců Muhammada ibn Abd al-Wahhába. “[XNUMX].
Bible o obrazech.
Možná, že zákaz obrázků souvisí s odpovídajícími biblickými verši. Zákaz obrázků je jedním z deseti přikázání.
„Neuděláš si modlu ani žádnou podobu něčeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neuctívejte je a neslužte jim“ (Bible, Exodus 20:4-6, Deuteronomium 5:8).
Judaismus a křesťanství si tyto zákazy vykládají odlišně. V judaismu se podle ústní Tóry vysvětluje, že mluvíme o jakýchkoliv obrazech živých bytostí. Zákaz se vztahuje na sochy, basreliéfy a portréty celé tváře (možné z profilu). Je zakázáno zblízka zkoumat sochy zobrazující lidi. Zákaz se vztahuje i na vyobrazení andělů, vozu vesmíru a také slunce, měsíce a hvězd v podobě, v jaké je zobrazují nežidé, pro které jsou předmětem uctívání. Doma je povoleno skladovat pouze ty obrazy, které jsou namalovány na rovném povrchu. Zákaz se nevztahuje na dětské hračky (panenky apod.) a podle posledních zvyklostí i na fotografie (ačkoli některé úřady vyjádřily pochybnosti o přípustnosti pořizování fotografických portrétů).
Křesťané jsou v tomto ohledu loajální a pod obrazem rozumí pouze modlám. Ale z hlediska islámu křesťané dělají modly z ikon, a proto nedodržují zákaz Bible. Totéž nelze říci o protestantismu, který neuznává úctu k ikonám.
Co říká Korán o obrazech? Jestliže islámští učenci a hadísy hovoří o zákazu zobrazování živých bytostí a každý si to vykládá po svém, pak v Koránu nic takového není. Korán nezakazuje malby ani sochy živých bytostí. Nikoho ještě nenapadlo vyložit jediný verš tak, že prý odkazuje na zákaz výtvarného umění. Pokud by zobrazování živých bytostí bylo velkým hříchem, pak by se o tom Alláh určitě zmínil.
Korán se zmiňuje o tom, jak prorok Ibrahim zničil sochy idolů v chrámu svého lidu. Účelem této akce nebylo ničení samotných modl, ale ukázat lidem, že modly nejsou schopny mluvit ani se chránit před zničením. Uctívání idolů je v Koránu více než jednou zmíněno jako klam. Nikde ale není ani zmínka o strašném trápení umělců nebo o trestu za ukládání obrazů. Nikdo v Koránu nezničil žádné sochy nebo obrazy jako takové. Pokud takový zákaz existoval, bylo to způsobeno tím, že lidé začali tyto obrazy uctívat. To platilo v době Posla, když vedl prorockou misi a bojoval proti modlářství. V moderním světě se zdá absurdní, pokud člověk najednou začne uctívat namalovaný obraz, fotografii nebo sochu. U idolů je to jiná věc. Proto je nesprávné dnes mluvit o zákazu zobrazení živých bytostí.
Nakonec uvedu následující verš z Koránu:
„Podrobili jsme Sulejmanovi (Šalamounovi) vítr, který ráno přeletěl měsíční vzdálenost a odpoledne měsíční vzdálenost. Udělali jsme pro něj zdroj mědi. Mezi džiny byli ti, kteří se svolením jeho Pána pracovali před ním. A kdokoli se od našeho příkazu odvrátil, dali jsme mu ochutnat muka Ohně. Vytvářeli nádherné stavby, sochy, mísy jako nádrže a nehybné kotle. Ó rodino Dawoodova (Davida)! Pracujte na znamení vděčnosti. Ale mezi mými služebníky je málo těch, kteří jsou vděční.” (Korán, 34:12-13).
Upozornění: Alláh podřídil proroka Sulejmana džinům, kteří vytvořili jeho sochy. Ale nikde v této súře není žádná zmínka o hříšnosti tohoto činu. A nikdo z vykladačů tomu verši nerozumí jinak. Tuto skutečnost však teologové a ulamy zamlčují. O jakém zákazu obrázků tedy můžeme mluvit?
