Streptokoky jsou celá rodina mikroorganismů. Pod mikroskopem vypadají jako řetěz kuliček. V této rodině jsou ty, které nejsou pro člověka nebezpečné, ale několik druhů způsobuje poměrně velké množství nebezpečných onemocnění od otravy jídlem až po hnisavé procesy téměř kdekoli v těle.
Termín „streptokoková infekce“ definuje skupinu onemocnění způsobených beta-hemolytickým streptokokem. Byl tak pojmenován kvůli své schopnosti ničit červené krvinky. Do této skupiny patří erysipel, šarla, lokální a generalizované purulentně-zánětlivé procesy: abscesy, flegmony, furunkle, osteomyelitida, infekce rány, streptokoková sepse a endokarditida. Streptokoková infekce je spouštěčem revmatické horečky (revmatismus), akutní glomerulonefritidy (zánět ledvinové tkáně). Nejbližší příbuzný beta-hemolytického streptokoka, pneumokok (streptococcus pneumoniae), je hlavním původcem pneumonie a sinusitidy.
Patogenní účinek streptokoka je dán jeho schopností produkovat toxiny (jedy): streptolysin má destruktivní účinek na krvinky a srdeční tkáň, erytrogenin způsobuje rozšíření malých cév a způsobuje výskyt vyrážky, například při spále, leukocidin ničí leukocyty – jeden z prvků imunitního systému. Kromě toho streptokok vylučuje enzymy, které podporují jeho pronikání a šíření do tkání.
Zdrojem infekce je nemocný člověk, je možný asymptomatický přenos patogenu.
Hlavní cesta přenosu streptokoka je prostřednictvím vzdušných kapiček, kromě toho jsou možné kontaktní a domácí cesty – špinavé ruce, kontaminované předměty péče o pacienty. K průniku do organismu dochází nejčastěji přes sliznici dýchacích cest (96-97 %), infekce je možná přes poškozenou kůži nebo přes pupeční ránu u novorozenců.
V místě zavedení streptokoka do těla se vyvine ohnisko zánětu, serózní, purulentní nebo s nekrózou postižených tkání (nekrotické). Uvolněním speciálních enzymů streptokok překonává lokální bariéry a proniká do krevního a lymfatického systému, způsobuje vznik ložisek streptokokové infekce ve vzdálených orgánech (srdce, kosti atd.), zánět mízních uzlin. Toxiny uvolňované streptokokem způsobují prudké zvýšení teploty, zvracení, bolesti hlavy a poruchy vědomí (častější u spály, erysipelu, sepse). Neméně významný je tzv. alergický syndrom: v těle pacienta se vyvine alergická reakce na složky buněčné membrány streptokoka, při které jsou ledviny, srdce a klouby poškozeny vlastním imunitním systémem pacienta. Imunita po streptokokové infekci je nestabilní, takže člověk může opakovaně trpět streptokokovými onemocněními (výjimkou je jedna ze složek – proti toxinům produkovaným streptokokem zůstává doživotně, poskytuje ochranu před opakující se spálou).
Příznaky streptokokové infekce
Podívejme se krátce na konkrétní projevy streptokokové infekce.
Spála. Purpurová horečka byla v 17. století nazývána šarlatovou horečkou kvůli jednomu z jejích projevů – hojné, bodavé vyrážce. Šarlatová horečka se vyskytuje při vysoké tělesné teplotě a těžké intoxikaci. Jedním z příznaků šarlatové horečky je zánět krčních mandlí (tonzilitida, tonzilitida). Onemocnění začíná akutně zimnicí, celkovou slabostí, bolestí hlavy, bolestí v krku při polykání a zvýšením tělesné teploty na 38-39˚. 6-12 hodin po začátku onemocnění se objeví vyrážka, zpočátku nápadnější na rukou, nohou a horní části těla. Vyrážka dosáhne maximálního rozvoje 2.–3. den onemocnění, postupně mizí do začátku druhého týdne.
Pokud má člověk imunitu proti streptokokovým toxinům, pak po infekci tímto patogenem dostane bolest v krku, ne šarlatovou horečku.
Angína je zánět krčních mandlí hltanu (nejčastěji palatinových). Právě předchozí angína při absenci antistreptokokové léčby způsobuje častěji než jiná onemocnění rozvoj autoimunitních procesů vedoucích k poškození srdce a ledvin. Pravděpodobnost bolesti v krku závisí na stavu lokální imunity mandlí: čím je nižší, tím větší je pravděpodobnost, že dostanete bolest v krku. Snížení celkové imunity pod vlivem hypotermie a nepříznivých podmínek prostředí také zvyšuje pravděpodobnost vzniku bolesti v krku.
Po překonání lokálních ochranných bariér mandlí se streptokok začne množit a produkovat různé látky, které způsobují zánětlivý proces, který může být katarální, folikulární, lakunární a nekrotické povahy. Průnik streptokoků a jejich metabolických produktů lymfatickým traktem do lymfatických uzlin způsobuje jejich akutní zánět. Pokud je bariérová funkce tkání obklopujících mandle nedostatečná, mohou streptokoky pronikat do tkání kolem mandlí a způsobit jejich zánět (tzv. peritonzilitida, peritonsilární absces), a pokud proniknou do krve, mohou vést k rozvoji sepse. Odpadní produkty streptokoků absorbované do krve způsobují narušení termoregulace, poškození tělesných tkání a především centrálního a periferního nervového systému, ledvin, jater, cév, myokardu a dalších.
Inkubační doba anginy pectoris je 1-2 dny. Nástup onemocnění je akutní. Nejčastěji se při absenci úplného zdraví objevuje zimnice, celková slabost, bolest hlavy, kloubů a bolest v krku při polykání. Chlad trvá 15-30 minut, poté se dostaví pocit horka. U těžkých forem onemocnění zimnice pokračuje dlouho a opakuje se další den. Bolest hlavy je tupá, nemá žádnou specifickou lokalizaci a přetrvává 2-3 dny. Bolesti kloubů a dolní části zad se objevují téměř současně se zimnicí a přetrvávají 1-2 dny. Bolest v krku, zprvu nevýrazná, vás obtěžuje pouze při polykání, pak se postupně zesiluje, stává se konstantní a druhého dne dosahuje maximální závažnosti. Neexistuje žádná vyrážka s bolestí v krku. Mandle s tonzilitidou jsou zvětšené, se žlutobílým hnisavým povlakem nebo bílými puchýřky (folikuly).
Erysipelas není expresivní slovo, ale další onemocnění způsobené streptokokem. Onemocnění má jak obecné příznaky infekce – bolest hlavy, zvýšená tělesná teplota na 39-40˚, zimnici, slabost, bolesti svalů, tak specifické – zánětlivé poškození kožních oblastí. Oblast postižené kůže vystupuje nad zdravou kůži, má jasnou, jednotnou (červenou) barvu a jasné hranice. V závislosti na závažnosti onemocnění může být poškození kůže omezeno na oblast zarudnutí, ale v závažných případech se mohou objevit puchýře a krvácení.
Zánět kostní dřeně, který se šíří do všech vrstev kosti, se nazývá osteomyelitida. Streptokok může být jeho příčinou v 6-8 % případů. Onemocnění se projevuje jako hnisavé léze kostní dřeně. Kostní hmota odumírá, vzniká absces, který brzy propukne.
Extrémním projevem streptokokové infekce je sepse. Toto onemocnění se vyvíjí u lidí s výrazně sníženou imunitou. Z primárního ohniska se patogen šíří krví po těle, objevují se nová a nová ložiska infekce – abscesy v játrech, ledvinách, mozku, plicích, kostech, kloubech atp. Onemocnění může mít fulminantní formy se smrtí pacienta do 2-3 dnů, ale může trvat i roky (tzv. chroniosepse).
Diagnóza streptokokové infekce
Diagnóza streptokokové infekce se provádí na základě příznaků onemocnění. K objasnění povahy onemocnění (stupeň reakce těla), jakož i k vyloučení možných komplikací, pacient podstoupí krevní testy, testy moči a elektrokardiografii. K objasnění typu patogenu se provádějí bakteriologické studie – kultury biologického materiálu z ložisek infekce (například nátěry z mandlí, léze na kůži, sputum z plic). Při stanovení diagnózy musí lékař odlišit onemocnění streptokokové povahy od záškrtu (poškození krčních mandlí, podobné angíně), zarděnek a spalniček (vyrážka podobná jako u lehkých forem spály), infekční mononukleózy (tonzilitida) dermatitida a ekzém (podobné kožním lézím erysipelu).
Léčba streptokokové infekce
Léčba streptokokových infekcí se provádí pomocí penicilinových antibiotik: benzylpenicilin, ampicilin, bicilin-3 nebo bicilin-5 třetí nebo čtvrtý den po zahájení léčby penicilinem. Streptokoky nejsou schopny získat rezistenci vůči penicilinovým antibiotikům. Pokud jste alergický na peniciliny, může být předepsáno erytromycinové antibiotikum (erythromycin, oleandomycin). Léky ze skupiny sulfonamidů (sulfadimethoxin, co-trimoxazol) a tetracykliny (tetracyklin, doxycyklin) nejsou účinné a k léčbě se nedoporučují, jejich užívání může vést k asymptomatickému nosičství (přenašeč infikuje ostatní). Ke konci léčby antibiotiky jsou předepsány léky normalizující střevní mikroflóru (Linex, Baktisubtil).
K odstranění toxinů z těla je třeba pít hodně tekutin, až 3 litry tekutin denně (čaj, ovocné šťávy, ovocné šťávy nebo jen voda). Pro léčebné a celkové posilovací účely užívají vitamín C, který má schopnost posilovat stěny cév a podílet se na eliminaci toxinů.
Kombinované léky s paracetamolem, jako je Coldrex a Theraflu, lze použít, ale pouze na krátkou dobu, protože jejich použití může způsobit zdání pohody, což způsobuje odmítnutí léčby a výskyt komplikací.
Přípravky na oplachování hrdla nejsou schopny působit nejen na streptokok umístěný hluboko v tkáních, ale ani na povrchu. Oplachování se proto používá spíše pro hygienické než léčebné účely. Oplachování je pro resorpci výhodnější než pastilky, protože v prvním případě se patogen vymyje a odstraní a ve druhém se spolkne.
Strava nemocného člověka by měla být lehce stravitelná (tělo nemusí vynakládat energii navíc na odbourávání potravy), s dostatečným množstvím vitamínů.
Tradiční metody léčby streptokokové infekce
Tradiční metody léčby streptokokové infekce přinesou nemocnému velký užitek, ale nejsou vhodné jako jediná nebo samostatná metoda léčby. Když se člověk rozhodne opustit tradiční (antibiotiky) způsoby léčby, musí pochopit, že přebírá odpovědnost za možný výskyt závažných komplikací infekce. Přípravky používané v lidovém léčitelství představují především odvary a nálevy z léčivých rostlin. Jedná se o nálevy z bobulí obsahující velké množství vitamínů (šípky, brusinky, maliny) – jejich použití posiluje obranyschopnost těla a podporuje rychlé odstranění toxinů; stejný cíl sleduje použití odvarů rostlin s diuretickými vlastnostmi ( brusinkový list, medvědice). Odvary z rostlin s adstringentními, protizánětlivými a antibakteriálními vlastnostmi (dubová kůra, vrbová kůra, heřmánek, provázek) se používají vnitřně i zevně jako oplachy a pleťové vody. Tepelné procedury, například koupel s košťaty a odvary z léčivých bylin, lze provádět během období zotavení, ale bez excesů: přehřátí má také špatný vliv na tělo, jako je hypotermie, mechanický dopad na léze na kůži může vést ke zhoršení procesu. Pokud se vám recept na léčbu zdá komplikovaný nebo pochybný, měli byste od něj upustit ve prospěch jednoduchých, osvědčených prostředků.
Při používání tradičních metod byste neměli zacházet do extrémů: někteří „tradiční léčitelé“ doporučují jako léčbu používat močová mléka a dokonce i čerstvý hnůj!
Prevence streptokokové infekce spočívá v dodržování pravidel osobní hygieny, hygieny domova a veřejných míst. Otužování a sportování pomáhají posilovat ochranné vlastnosti těla. Zdravá a výživná výživa je důležitou složkou ochrany před jakýmkoli onemocněním.
Špatné návyky: kouření a zneužívání alkoholu snižuje účinnost nejen obecných a místních ochranných bariér, ale také negativně ovlivňuje výsledek onemocnění a zvyšuje riziko komplikací. Včasná léčba mikrotraumat (například roztokem jódu) sníží riziko průniku a rozvoje patogenů v ráně. Pokud jsou v bezprostředním okolí pacienti se streptokokovou infekcí, měli by být během léčby izolováni.
Konzultace s lékařem na téma Streptokoková infekce
Existuje vakcína proti streptokokové infekci?
Odpověď: Ne, vakcína proti beta-hemolytickému streptokoku nebyla vyvinuta. Proti jeho „příbuznému“ pneumokoku existuje vakcína.
Je možné dostat šarlatovou horečku dvakrát?
Odpověď: Je to možné, ale spíše teoreticky. V praxi se to stává velmi zřídka
Jaká je délka antibiotického kurzu? Je možné předčasné zrušení?
Odpověď: Standardní průběh antibiotické terapie je 7-10 dní. Dle uvážení lékaře lze kurz zkrátit na 5 dní nebo prodloužit na 2 týdny. Důrazně se nedoporučuje zkracovat kurz svépomocí.
Co je účinnější: kloktání nebo spreje?
Odpověď: Obě metody nemají velký terapeutický význam. Oplachování je z hygienických důvodů vhodnější k odstranění zánětlivých produktů. Spreje často obsahují sulfonamidy, které jsou proti streptokokovým infekcím neúčinné.
Kdy mohou nastat komplikace streptokokové infekce?
Odpověď: Komplikace se mohou objevit během 1-2 dnů až 4 týdnů. pozorování nemocného a šetrná léčba může pokračovat až 3 měsíce
Praktický lékař Sokov S.V.
Materiál z webu Medicalj
