Zánět je typický patologický proces, který se vyvinul u lidí a zvířat, má podobné mechanismy bez ohledu na pohlaví, věk, lokalizaci, projevuje se jako reakce na poškození orgánů nebo tkání nebo vnesení cizích agens a je zaměřen na eliminaci produktů nebo činitelů poškození, aby se maximalizovala obnova narušené funkce.
Již ve starověku popsal římský filozof a lékař Aulus Cornelius Celsus pět příznaků povrchového zánětu. Patří sem: lokální zarudnutí kůže nebo sliznice (lat. rubor), otok (lat. tumor), zvýšená lokální teplota (lat. calor), bolestivost v místě poškození (lat. dolor) a dysfunkce orgánu popř. tkáně (lat. funkce laesa). Velkým přínosem pro studium zánětu byl ruský vědec I.I. Mechnikov, který podrobně popsal proces fagocytózy (absorpce cizích částic makrofágy).
Příčinnými faktory pro rozvoj zánětu mohou být úrazy, omrzliny, tepelné popáleniny, poškození tkání chemickými látkami (zásady, kyseliny, silice), expozice infekčním agens a jejich odpadním produktům (viry, bakterie), ale i imunitní komplexy.
Při zánětlivém procesu se rozlišují 3 stupně: alterace, exsudace a proliferace. Alterace je poškození buněk a tkání přímo etiologickým agens (primární alterace) nebo proteolytickými enzymy lysozomů zničených buněk (sekundární alterace). V místě zánětu se zvyšuje množství biologicky aktivních látek, což vede k rozšíření cév, zvýšené propustnosti jejich stěn a následnému přechodu tekutiny a krvinek (exsudaci) z cévního řečiště do mezibuněčného prostoru. Třetím stupněm je proliferace, která se projevuje dělením buněk a obnovením funkce orgánů, případně náhradou postiženého místa vazivem.
Zánětlivý proces může mít povrchovou lokalizaci a také postihnout vnitřní orgány. Proces může zobecnit a vyvinout sepsi s tvorbou vícečetného orgánového selhání. Nejčastějším projevem zánětu u lidí je horečka. Při povrchové lokalizaci je zaznamenáno zarudnutí, otok a bolest v místě poranění, s intraorgánovou lokalizací je dysfunkce určitého orgánu.
Na vliv poškozujících faktorů tělo reaguje zvýšením syntézy prozánětlivých molekul (chemokiny, cytokiny, interleukiny, C-reaktivní protein, prokalcitonin, neopterin aj.) a protilátek v případě infekční patologie. Stanovení těchto látek v krvi slouží k diagnostice zánětlivých procesů, predikci závažnosti průběhu a rizika komplikací. Jejich identifikace je důležitá zejména u asymptomatických onemocnění.
Jaké testy ukazují zánět v těle?
Kompletní krevní obraz (CBC) je nejjednodušší způsob, jak diagnostikovat zánět. Téměř vždy, v přítomnosti zánětlivého procesu, je první reakcí těla změna buněčného složení krve, která se projevuje zvýšením počtu neutrofilů, posunem leukocytů doleva (zvýšením počtu mladých forem leukocytů) v případě bakteriální infekce, lymfo- a monocytózy v případě virové infekce.
K diagnostice, zejména v ambulantní fázi, se nejčastěji používá indikátor ESR (sedimentace erytrocytů), který se téměř vždy stanovuje společně s celkovým krevním testem. Normálně jsou erytrocyty, červené krvinky, suspendovány v plazmě. Pokud je krev ponechána ve zkumavce po určitou dobu, červené krvinky se pomalu usadí na dně a vytvoří sediment. Rychlost srážení červených krvinek během hodiny se bude rovnat hodnotě tohoto indikátoru. Při zánětlivém procesu v těle dochází k ukládání fibrinogenu a protilátek na povrch červených krvinek, což vede k těžším červeným krvinkám a rychlejší sedimentaci, a tedy ke zvýšení ESR. Rychlost sedimentace erytrocytů závisí také na pohlaví a věku. Pro zdravé muže do 60 let jsou normální hodnoty v rozmezí 2-15 mm/h, pro zdravé netěhotné ženy – 2-20 mm/h. Dále se hodnota ESR každých 0,8 let zvyšuje o 5 mm/h. Na základě úrovně sedimentace erytrocytů lze usuzovat na závažnost patologického procesu: zvýšení ESR na 40 mm/h ukazuje na střední průběh, sedimentace u těžkých forem zánětu bývá v rozmezí 60- 100 mm/h.
C-reaktivní protein (CRP) je dalším markerem zánětu. Je syntetizován v játrech v reakci na pronikání převážně bakteriálních agens do lidského těla, a proto se odkazuje na specifičtější ukazatele v diagnostice zánětlivých procesů bakteriální povahy. C-peptid je jedním z proteinů komplementového systému, který se váže na komplexy antigen-protilátka v krvi a iniciuje jejich destrukci. Normálně se CRP pohybuje od 0 do 6 mg/l. Významné zvýšení indikátoru je pozorováno u těžkých forem bakteriálních infekcí, například u těžké pneumonie, meningitidy, purulentního otitidy atd.
V praxi resuscitačních lékařů je široce používán prokalcitoninový test. Prokalcitonin je jedním z nejcitlivějších indikátorů bakteriálního zánětu. Normálně tento protein v krvi prakticky chybí a začíná být uvolňován různými buňkami těla v reakci na zavedení bakteriálního činidla. Zranění, virové a plísňové infekce nezpůsobují takové změny. Proto i mírné výkyvy indikátoru nad normálními hodnotami naznačují přítomnost bakteriálního zánětu v těle.
Cytokiny jsou molekuly, které zajišťují funkci mezibuněčné signalizace, která vede k migraci krevních buněk do místa zánětu. Diagnostický význam má stanovení IL-1, IL-6, IL-1, IL-4, IL-8, INF-gama, TNF-alfa. Dlouhodobé zvýšení hladiny cytokinů v krvi je nepříznivým prognostickým příznakem a naznačuje vývoj „cytokinové bouře“.
Také pro diagnostiku zánětlivého procesu biochemický krevní test stanoví hladinu haptoglobinu, cerruloplasminu, amyloidu, proteinů MRP14 a MRP8, chemokinů, neopterinu atd. Všechna vyšetření se obvykle provádějí nalačno.
Autoimunitní záněty by měly být zařazeny do samostatné skupiny. Je založena na poškození buněk vlastního těla protilátkami, které vznikly v reakci na zavlečení infekčního agens nebo v důsledku narušení imunologické reaktivity. Další příčinou zánětu v této skupině je sedimentace cirkulujících imunitních komplexů (CIC) ve stěnách cév a renálních tubulech. Například ASO (antistreptolysin-O) je produkován imunitním systémem během streptokokové infekce. Streptokok má antigenní podobnost s buňkami renálních tubulů, synoviální membrány, kardiomyocytů, což vysvětluje poškození těchto buněk antistreptokokovými protilátkami a projevuje se ve formě myokarditidy, reaktivní artritidy, akutní glomerulonefritidy, které mají následně tendenci přejít do chronicity. Test ASO se používá k diagnostice akutní revmatické horečky.
Jaké testy je třeba udělat na zánět?
Chcete-li diagnostikovat zánětlivý proces, musíte k němu přistupovat moudře. Široká škála testů může pacienty svést na scestí, proto se musí poradit s lékařem, který posoudí stav osoby, výsledky dalších laboratorních a přístrojových vyšetření a předepíše, co je v tomto konkrétním případě potřeba.
Ukazují testy vždy zánět?
Je třeba poznamenat, že výše uvedené testy ne vždy ukazují na zánět. Například zvýšení ESR během těhotenství začíná od 4. měsíce a je považováno za fyziologickou normu. Před narozením může rychlost dosáhnout 50 mm/h. Detekce vysokých hodnot ESR (80-100 mm/h a více), zejména při „klidném“ CBC, může být známkou onkologických nebo revmatických onemocnění. Anémie je také charakterizována vysokými hodnotami ESR. U CRP jsou možné mírné výkyvy v rozmezí 3-10 mg/l během těhotenství, sedavého způsobu života, kouření a cukrovky.
Je třeba poznamenat, že nejčastěji je nezbytná komplexní studie několika markerů, protože izolované stanovení jednoho z nich může být neinformativní. Všechny indikátory naznačují přítomnost zánětu v těle, ale k objasnění jeho lokalizace je nutné uchýlit se k metodám z jiné skupiny.
