Celé jméno a příjmení: Thomas Cruise Mapother IV.
Tom Cruise má příšernou postavu, ale to není důvod, proč ho jeho okolí miluje. Lhář, řečník, vysmátý – tak se dá popsat v pár slovech. Cruz se narodil 3. července 1962 v Syrakusách v New Yorku. “Bylo to úžasné dítě,” vzpomínal později jeden ze sousedů. „Pořád za mnou chodil, poflakoval se v garáži a žádal o radu. Možná tomu chlapovi chyběl otec. Obecně jsme se s Tommym stali dobrými přáteli. Seděli spolu hodiny a povídali si o tom a tom. “
Pořád by to bylo „nestačí“. Koneckonců, Tomův otec opustil svou ženu s několika dětmi a Tom se ve 13 letech ukázal jako jediný živitel, jediný muž. Skutečný muž! Využil každou minutu, aby pomohl matce nasytit rodinu. Chudoba, ve které Tom a jeho sestry strávili dětství, byla děsivá, bolestně ponižující. O to cennější byl tvůrčí duch, kterým byli členové této rodiny obdařeni. Z nedostatku peněz na vánoční dárky si tedy malý Tom, jeho matka a sestry vyměnili básničky, které si psali navzájem.
V Cruisově životě bylo období, kdy vážně uvažoval o roli kněze. “Ale odešel jsem ze semináře, protože nakonec budu muset složit slib celibátu,” vtipkoval tehdy Tom. K jeho osudu patřil sport a další velké koníčky. Navíc jako nadaný člověk mohl uspět v kterékoli z oblastí.
Všestrannost je Tomovou hlavní vlastností. Měl se naučit dávat pozor, ale jako dítě Cruz nevěděl, že porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)ADD a ADHD) – právě to mu v mládí tolik bránilo, aby nebyl roztěkaný a nepřikládal důležitost dojmům z mládí, které ovlivňují další jeho život.
Tomova matka (učitelka a herečka) mu poradila, aby se zkusil v herectví. A dokonce i z těchto důvodů, abych zachránil svého syna před nástupem na vysokou školu. Studie? Pro Toma Cruise byla myšlenka na tradiční formy vzdělávání nesnesitelná. Problémy s asimilací informací nebo jiných slov dyslexieTom to cítil hned v první fázi tréninku. Matka Toma milovala a věděla, že nesl všechny problémy dyslexie, ale to ji nezbavilo těžkých myšlenek. Učitelé ve škole se rozhodli distancovat se od tohoto podivného chlapce (dyslektika), který se nedokázal naučit číst. Nemluvě o jeho spolužácích, kteří si všichni mysleli, že Tom je hloupý. Situaci ztěžoval fakt, že rodina byla nucena se často stěhovat z místa na místo. A každý rok se nástup do nové školy pro Toma změnil v noční můru. Nejprve učitel požádal nového studenta, aby něco přečetl, následoval výbuch smíchu, poté jeden ze spolužáků nazval chlapce bláznem, což vyústilo v potyčku. Existovaly nekonečné mimoškolní aktivity, ale Tom neviděl rozdíl mezi písmeny, neuměl z nich tvořit slova, nechápal význam čteného, tzn. typická dyslexie a dysgrafie.
Přečtěte si více o dyslexii a dysgrafii na našem webu.
Příroda ale Cruise obdařila nejen dyslexií, ale také hereckým talentem, který mu pomohl získat fanoušky po celém světě.
Tom Cruise je někdy nazýván „největší hvězdou, která se objevila v 80. letech“ mezi mužskými herci. Tom Cruise se stal jedním z těch, kteří dokážou diváka upoutat už samotnou účastí ve filmu. Svým mladistvým šarmem a andělským, oslnivým úsměvem si získal fanoušky po celém světě, zejména mezi mladými lidmi. Cruise má svou vlastní image. Hraje vytrvalé, cílevědomé kluky, kteří vědí, jaké to je spolupracovat. Práce, práce – to je smysl života jeho hrdinů. Někdy se dokážou chovat lehkovážně a ztratit hlavu, ale pod okázalou bravurností se skrývá něžná, snadno zranitelná duše. Přes vnější sebevědomí se z nich vyklubou zmatení, někdy naivní chlapci.
Typ, který vytvořil, se ukázal být velmi atraktivní pro mladé lidi, což z Toma Cruise udělalo skutečný idol desetiletí. Je okouzlující a dívkám se to líbí, je to „jejich chlap“ a to chlapce přitahuje. Zároveň nemá příliš jasnou osobnost ani nesrovnatelnou krásu, takže mu můžete laskavě závidět, aniž byste cítili zlobu nebo nenávist. Tom Cruise je jako každý jiný, obyčejný chlap, jen o něco šťastnější.
Kontakt s kinem začal filmem „Endless Love“ (1981) režie. F. Zeffirelli, na který rychle navázal Tap Dance (1981), který objevil nové mladé herce a zahájil další vlnu filmů o teenagerech a pro teenagery. Hollywood opět pochopil důležitost mladých diváků a začal natáčet přímo pro ně.
Tom Cruise v roce 1983 hraje hlavní roli ve filmu Riskantní byznys, který se stal nejvýdělečnějším filmem roku, taková zábavná pohádka s dobrým koncem, kde si hrdina může beztrestně dělat, co se mu zlíbí, nemohla pomoci, ale přitáhnout pozornost diváků. Tom Cruise nyní pevně zaujal své místo mezi nejslibnějšími a nejpůvabnějšími mladými herci v Americe. Později si zahrál v další „pohádce“ – filmu „Koktejl“ (1988). Po několika nepovšimnutých filmech byl propuštěn film „The Ultimate Weapon“ (1986), který vydělal 350 milionů dolarů. V centru filmu je mladý odvážlivec, který se ve volném čase od létání prohání po dálnici na silné motorce, hraje volejbal na pláži, baví se s přáteli a miluje dívky.
Tom Cruise se snaží být středem pozornosti a při špatné režii to někdy jde na úkor jeho partnerů. Když ho režisér obratně nasměruje, výsledkem je tak zdařilé dílo jako ve filmu Barva peněz. Tom Cruise na začátku své kariéry hrál ve filmech, které nevyžadovaly velké herecké schopnosti: o všem rozhodoval jeho vzhled a mladistvé nadšení. Rain Man (1988) pro něj byl v jistém smyslu zlomový, vyžadoval od herce profesionální kvality, protože se zde stal jeho partnerem slavný Dustin Hoffman a scénář vyžadoval ukázat psychologický vývoj postavy.
Tom Cruise zůstává hercem, na kterého se mladí diváci těší. Tržby z jeho posledních čtyř filmů činily 1 miliardu 35 milionů dolarů. Jako interpret nestojí na místě. V jeho vývoji lze vysledovat určitá stádia: studium („Risky business“), vstřebávání zkušeností jeho starších (práce s Newmanem v „The Color of Money“), kurz morálky a etiky, který vyučoval Dustin Hoffman („Rain Člověk“), zkušenost utrpení a smutku („Narozen 4. července.“)
Navzdory své popularitě mladý princ obrazovky neztratil hlavu z úspěchu. Materiální blaho pro něj není to hlavní. Dlouho odmítal limuzíny, ochranku a luxusní oblečení. (Pravda, v poslední době se stále musí uchýlit ke službám bodyguardů.) Dívky prohlásily Cruise za nejsvůdnějšího herce. A má svůj vlastní ideál ženy: měla by být skvělá, vždy laskavá, energická a vynalézavá.
Lidé, kteří prolomí stigma, že potíže se čtením a psaním mohou být překážkou profesního úspěchu a šťastného života.
Dyslexie není rozsudek smrti. Dyslexie je zvláštností vnímání informací.
A často tato funkce „vyústí“ ve skutečný, vzácný, úžasný talent, jehož podstata je mnohem složitější a rozmanitější než schopnost „rychle číst“ nebo „psát bez chyb“.
Inspirujeme vás příběhy vynikajících jedinců s diagnózou dyslexie.
Tom Cruise
Příběh Toma Cruise je příkladem toho, že dyslexie má téměř vždy genetickou predispozici. V rodině herce mají kromě něj i jeho matka a sestry zvláštnosti ve vnímání nových informací.
Jako dítě Cruise jen stěží rozlišoval mezi písmeny, a proto neustále komolil slova. Vystřídal jsem řadu škol a dokonce jsem studoval ve speciální nápravné třídě. Herecké povolání mi pomohlo překonat nemoc a pochopit, že správné psaní a čtení nejsou v životě zásadně důležité. Přestože herec přiznal, že na začátku své kariéry, aby se naučil svou roli, požádal blízké lidi, aby mu nahlas přečetli scénář.
Steven Spielberg
Jeden z (bez nadsázky) komerčně nejúspěšnějších režisérů v historii se naučil číst o dva roky později než jeho vrstevníci, což bylo důvodem k opakovanému posměchu jeho spolužáků. Spielberg byl schopen podstoupit test a diagnostikovat si dyslexii, až když mu bylo 61 let.
“Nikdy jsem se necítil jako oběť,” říká. – Kino mě vždy zachránilo před hanbou. Zachránilo mě to od toho, abych z toho udělal své břemeno, když to tak opravdu nebylo.“
Киану Ривз
Díky odborné korekci se herec naučil dobře číst až na střední škole. Zároveň i s dyslexií mohl budoucí hrdina kultovního „Matrixu“ snadno citovat Shakespearova díla zpaměti. To vše díky dobré paměti a zvědavosti.
Ojedinělou formou protestu byly četné absence ve škole, v jejichž důsledku Keanu Reeves neuspěl u závěrečných školních zkoušek a nakonec nezískal vysvědčení o středoškolském vzdělání, což nemělo absolutně žádný vliv na jeho kariéru.
Pumpa Lil
Americký rapper, jeden z nejznámějších idolů moderní mládeže, opakovaně přiznal, že má dyslexii. Obzvláště náročné je pro něj čtení.
Potíže se čtením mu však nezabránily v tom, aby se stal skutečnou rapovou hvězdou a vydal singl „Gucci Gang“, který byl certifikován třikrát platinovou asociací Recording Industry Association of America.
Vupi Goldberg
Ve škole kvůli dyslexii volali budoucí vítězce Grammy, Oscara a Emmy její spolužáci. “němý”. Poruchy učení nebyly diagnostikovány, a tak sama Whoopi Goldberg nevěděla, jak vysvětlit svou neuvěřitelnou pomalost ve čtení.
Případ Whoopi Goldbergové je ale příkladem toho, jak rodičovská láska a péče dokáže hory přenášet. Matka dívky vždy opakovala: „Vím, že nejsi hloupý. Vězte to také.” Díky tomu se její dětský sen – stát se skvělou herečkou – stal skutečností.
Henry Winkler
Americký herec, filmový režisér, producent a scenárista měl během školních let také potíže s učením. V 1960. letech (téměř) nikdo neznal pojem „dyslexie“. Malému Henrymu velmi pomohl jeho učitel hudby, který podporoval jeho hudební a herecký talent. Právě díky jeho radám si Henry Winkler vybral divadelní dráhu.
Dnes Winkler píše své vlastní knihy. V jeho bibliografii je například celá řada příběhů o chlapci Zipzerovi, který má také dyslexii a který se vždy dostane do vtipných dobrodružství.
Steve Jobs
Zakladatel světoznámé společnosti Apple (tento článek možná čtete na iPhonu), průkopník výpočetní techniky, generální ředitel filmového studia Pixar Steve Jobs neměl školu rád. Podle vzpomínek z rozhovorů měl velké potíže naučit se psát a číst.
Dyslexie mu však nezabránila v tom, aby se stal generálním ředitelem inovativních společností světové úrovně a největší myslí naší doby.
Cher
Dyslexii zažila během školních let i prominentní zpěvačka a herečka Cher. Kromě potíží se čtením měla velké potíže s matematikou (dyskalkulie). Ve své autobiografické knize The First Time vzpomíná, že domácí úkoly s čísly byly jako učení sanskrtu. Obzvláště obtížné bylo zapamatovat si čísla 6 a 9. Její vysvědčení psalo, že budoucí celebrita se dostatečně nesnaží a „nenaplňuje svůj potenciál“.
Lewis Hamilton
Legendární závodní jezdec, jezdec týmu Mercedes a šestinásobný mistr světa Formule 1 také žije s dyslexií. Lewis Hamilton se o své diagnóze dozvěděl, když mu bylo 17 let.
„Ve škole jsem to měl těžké. Neúspěchy jsou i dnes. Ale mým vzkazem lidem s dyslexií je pamatovat si, že se budete stále učit, takže se tím neomezujte. Je to součást nezbytné cesty k úspěchu,“ přiznal sportovec.
Evgeny Grishkovets
Ve škole Evgeniy Grishkovets četl hůř a pomaleji než kdokoli ve třídě. Učitelé ale pochopili, že chlapec má mimořádný talent a fantazii, a tak nakonec vše přisuzovali jeho lenosti.
Spisovatel vzpomíná: „Psal jsem s chybami a pomaleji než všichni ostatní. Měl jsem krásný rukopis, dobrou paměť a uměl jsem převyprávět texty lépe než kdokoli jiný. Ale nikdy jsem to nezvládl, nikdy jsem nesplnil normy!“
Evgeny Grishkovets dokázal pochopit jeho zvláštnost (a dokonce se dozvědět o termínu „dyslexie“) na počátku 90. let díky televiznímu seriálu „Twin Peaks“.
„Hodně jsem o tomto filmu četl a poprvé jsem četl slovo „dyslexie“ v článku o Laře Flynn Boyle (herečka televizního seriálu „Twin Peaks“ – cca. vyd.). V tu chvíli mi spadl kámen ze srdce: ukázalo se, že nejsem jediný,“ vzpomíná herec.
Jevgenij Stychkin
„Napsal jsem diktáty strašně špatné, směšně špatné. Za své eseje jsem dostal A za obsah a známky za gramotnost. Nejsou to dvojky, ale koly,“ přiznává herec Evgeny Stychkin.
Herecká profese mu pomohla překonat jeho zvláštnost, protože v divadle a kině není vůbec důležité, jak píšete. Důležitější je talent a jedinečná, flexibilní povaha.
Kromě toho bylo podezření na dyslexii a související problémy s učením Hans Christian Andersen, Albert Einstein, Walt Disney a Marilyn Monroe. Proč asi? Faktem je, že v situaci slavných historických osobností vědy a umění existují pouze nepřímé informace, které nám umožňují posoudit, zda mají dyslexii (osobní deníky, dopisy, paměti současníků). Bohužel neexistují žádné přímé důkazy, protože v té době o dyslexii nikdo nevěděl.
Proto je třeba s takovými fakty zacházet opatrně, ale v každém případě je důležité nezapomenout: dyslexie není rozsudek smrti.
